Některým mužům se opravdu divím

Opravdu se divím, jak se někteří muži nechávají ovládat svou manželkou či partnerkou. A kdyby byl jejich protějšek alespoň půvabný

Motto "Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž, kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 27.15, 27.16)

Každý to máme v životě tak, jak sami chceme. Hodně si toho neseme z dětství, kdy je pro nás určující mateřská náruč. A jestliže se někomu této náruče nedostává, mohou jej potkávat v životě problémy. U někoho se časem projeví alkoholismus, někdo neustále podléhá pocitu, že si musí lásku zasloužit. Nevědomky se tak vrací do svého dětství, kdy si přál matčino pohlazení, matčina slova chvály, matčin úsměv. Jenže něco bylo v dětství špatně, dítě podlehlo dojmu, že si musí maminčinu lásku zasloužit. A tak se snažilo, jak jen mohlo, ale láska nepřicházela. A někteří z nás toto činí i v dospělosti. Snaží se, seč to jde, aby si získali náklonnost a lásku druhého pohlaví, ale výsledek bývá opačný.

Láska je hluboký prožitek, na to bychom neměli zapomínat. Dáváme-li ze sebe hodně, o to méně dostáváme. Všímám si světa kolem sebe, vidím, jak někteří muži podléhají manipulaci své dominantní ženy. Uvedu příklad z našeho domu. Bydlí tu manželé, ona s velkou nadváhou, on již s menší, nicméně manželčina tělesná nadváha ovlivňuje i mužovo konání. Když jde sám, pozdraví mě. Když jde se svou chotí, dělá, že mě nevidí. Někdy mě pozoruje zpovzdálí, když pleji záhony. Kdyby se něčeho takového jeho choť domákla, čekal by jej trest. Čas od času se z jejich bytu nesou vulgarismy, jež pronáší právě tato žena. Vulgarismy, jimiž svého muže peskuje. A já si pak říkám, jak je možné, že si muž nechá líbit, co si nechá líbit. Kam až klesne některý vztah, jenž nenahlodá jen samotný čas, ale nechá k sobě proniknout hrubost. Neláska, možná i lhostejnost. Lhostejnost je snad ještě horší než nenávist. Každodennost vezme okouzlení, každodennost nechá vstoupit hrubost. 

Některá žena se chová jako zlá matka, jako matka, jež nezná milovat. Milovat své dítě, milovat svého syna. Zná jen trest a ponížení a toto si přenáší do vztahu s mužem. Stane se z ní saň s dvanácti hlavami, každá z nich synovi spílá, každá z nich spílá svému muži. Štěkající feny, které neumí dát lásku. Snad ji samy nikdy nepoznaly a s touto absencí vstupují do vztahu s mužem. Časem se vztah smrskne jen na mrzutost, náladovost, žena přestává dbát o to, jak se před mužem prezentuje, jak vypadá, když se svlékne. Tlustá zadnice, již horko těžko skryjí bombarďáky, které nechávají vykouknout ďolíčkatý zadek, jenž vzbuzuje odpor. A nohy jsou na tom podobně. Raději zakrýt a neukazovat. 

Kdesi jsem se dočetla, že by měl mít muž tři ženy. Němku na práci, Češku do kuchyně a Francouzku do postele. Já bych k tomu přidala ženu čtvrtou. Thajku. Tu by měl na každodenní komunikaci. Protože Thajka oplývá něhou, jemností a je milá. A to je něco, co český muž doma mnohdy nemá...