Někteří muži nedosahují ani úrovně šimpanze

Někteří muži by měli být posláni do džungle, aby se tam učili, jak se samec stará o svá mláďata, že je neopouští

Motto "Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. Hned šel za ní jako vůl na porážku." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Ještě o cizí ženě, 7.21, 7.22)

Některým mužům pomoci není. Zavětří-li pach ženského pižma, jsou ochotni rozbít svou rodinu, jsou ochotni opustit své děti jen za cenu toho, že nedokázali odolat vábničce. A takové vábničce nejde o nic jiného, než milého odvést od rodiny a dostrkat jej do nového manželství, do nového chomoutu, do nových potomků.

Zdali by se nešťastníkům, kteří opustili svou ženu i děti pro jinou, nevyplatil pobyt někde v džungli, kde by se naučili, jak to chodí v přírodě. Že se mláďata neopouštějí. Šimpanzí samci by to dokázali pěkně natřít všem mužům nevěrníkům, kteří podlehli vábení ženy bez charakteru.

Kdo se s nevěrou ve svém životě nesetkal, číhá na nás odevšad. Tvrdit, že v manželství k ničemu takovému dojít nemůže, je stejně tak bláhové, jako kdyby někdo tvrdil, že člověk zůstane stále mladý. Možné to není. Potká-li nás mimomanželský či mimopartnerský úlet, měli bychom do všeho zapojit zejména rozum. Protože chemie funguje jen dočasně a časem se i ten nejbáječnější vztah posune do roviny všednosti, každodennosti, kdy i sexuální život ochladne a je zapotřebí se s tím smířit. 

Muži jsou svým způsobem velmi ohroženým druhem, protože jsou v některých svých konáních nepoučitelní. Rádi se nechají zlákat vábničkou a myslí si, že mají vše pod kontrolou. Jenže nepočítají s tím, že taková vábnička je notně protřelá a svůj hlavní cíl vidí v manželství a dětech. Nechce se s milencem spokojit napůl, chce jej mít naplno. Kolik mužů dokáže odolávat intrikám a hysteriím žen, které cítí, že jim pozvolna ujíždí vlak. Takové jsou do mileneckého vztahu dát všechno a jsou mistryněmi v záludnostech. Jejich cíl je zřejmý. Odlákat muže od rodiny a mít jej jen pro sebe. A mnozí muži rezignují, nechají se napálit a spadnou do tenat mnohdy horších, než jaké jim připravovala jejich předchozí manželka.

Ohrožení muži by se měli poučit z přírody. A kdo jim dá ten nejlepší příklad? Otec šimpanz, který svá mláďata neopouští. Když to dokáže šimpanz, proč to nedokáží někteří muži, jsou přece oproti svému šimpanzímu protějšku vybaveni větší rozumovou kapacitou. Jak to, že šimpanz neselže a muž selže. Asi proto, že se šimpanz řídí svým instinktem, najde-li si partnerku a má s ní mláďata, setrvává s nimi. Mnozí muži se však nechají zlákat vábničkou a zatouží po změně. A tady se dostávají do situace, v nímž se jim může dostat něčeho, po čem ani zbla netoužili. Pád na obličejovou část z výšky, a kdyby zůstalo jen u přelámaného nosu. Důsledky bývají pro muže tristnější. Hysterie milenky i manželky, bezesné noci, kdy má muž pocit, že nemá kam utéct. Pro lidstvo není ani tak nebezpečná atomová bomba, ale jsou jím ženy, které odhodily svou tradiční roli, staly se z nich lovkyně a nemilosrdně krouží jako supi, aby ulovily muže. A bohužel je dost mužů, kteří nedokáží rozpoznat intriky a léčku. Ocitnou se v tenatech, kterými si svůj život značně zkomplikují, někdy i zničí. Ženy lovkyně se nezastaví před ničím a sledují jen svůj osobní cíl. Aby skoncovaly s pozicí milenky, ale staly se právoplatnou manželkou. Muž je jim jen prostředkem k dosažení cíle.

František Gellner zařadil do svých Radostí života báseň Za ženu vezmu si gorilu. Chtěl mít takovou, protože je bez konfese, bez vyznání, nekomplikovaná. Kdybych uměla psát poezii, napsala bych báseň Za muže vezmu si šimpanze, protože šimpanz svá mláďata neopouští.