Některé učitelky by učit neměly

Občas jedu do práce trolejbusem. V našem městě se cestující setkává s velmi příjemnými řidiči i řidičkami. Jsou vstřícní a usmívají se. Dnes mi celkový dojem zkazila školní dítka.

Nastoupím do trolejbusu a hle. Ten je plný školáků ve věku cca devět let. Řev jak ve lví kleci. Samozřejmě, že sedí. Jsou s nimi dvě učitelky, které stojí uprostřed trolejbusu, živě se spolu baví a je jim jaksi jedno, že se trolejbusem nese hluk a křik dětí. Chci si sednout, leč místa jsou obsazena dětmi. Nedá mi to a požádám jednoho školáka, aby mě pustil sednout. Přece jej nebudu podporovat v neslušnosti. On mi tedy místo uvolní, učitelky si ničeho nevšímají, hluk jim zřejmě nevadí, asi jsou na to zvyklé. Na další zastávce nastupují senioři. Jedna paní má zlomenou pravou ruku, žádné volné místo na sezení není. Proto oslovím učitelky a zeptám se jich, zda by školáci neměli uvolnit místo starším lidem. Naběhla jsem si. Vezme si mě do prádla rázná učitelka s tím, že jsou slušní, že nic nedělají. Že i ona stojí a je po operaci kyčle, děti prý sedět mohou. No comment. Když se na učitelku podívám, docházím k závěru, že by takové učit neměly. Nedávají svým žákům žádný příklad. Nejenže tato pedagožka postrádala základní slušné vychování, když jsem si ji prohlídla, musela jsem konstatovat, že vypadá příšerně. Odbarvená kysličníková blondýna, což se odrazilo na mrtvých vlasech, které by se hodily snad jedině instalatérovi coby koudel. Prostorově velmi objemná, oděná do sytě růžového trika, jež nemilosrdně zdůrazňovalo její tloušťku. K tomu nemožné kalhoty, něco na způsob legín, inu do školy se hodí asi vše. Když mohou děcka chodit v teplákách, proč by se jim neměla učitelka připodobnit. Věk cca 45 let.

Nějak se mi zdá, že je dnešní svět vzhůru nohama. Něco je špatně. Platí o školství. Učitelé by měli respektovat etiketu a tu předávat svým žákům. Ve škole by měl i pro učitele platit dress code. Platy mají víc než dobré, mělo by to být vidět i na jejich vizáži. Být před žáky upravený by mělo být pro učitele povinnost.

Za svou pedagogickou praxi jsem strávila jeden rok na ZŠ. Nikdy víc. Většinu pedagogického sboru tvořily ženy. Nikdy jsem se za svou praxi nesetkala s tak vulgárními kolegyněmi. Dokonce i učitelka českého jazyka mluvila jak dlaždič. Katastrofa. Degradace učitelského povolání.

Dnes nemají rodiče na své děti čas. Školy nemají povinnost přebírat rodičovskou výchovu, nicméně by měli být učitelé vybaveni slušným chováním. Dnešní cesta trolejbusem mě však přesvědčila o pravém opaku. Seniorka se zlomenou rukou stát mohla, zato školáci mohli sedět. Vždyť to měli od své paní učitelky dovolené. Tak trochu postavené na hlavu, nemyslíte?