Nedráždit hada bosou nohou

Když někdo dráždí hada bosou nohou, může počítat s hadí odezvou. Dotyčnému hrozí smrt. Mladí lidé velmi často podceňuji nebezpečné situace

Motto "Přímí se na své dráze odvracejí od zlého, střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 16.17)

Mnoho mladých lidí miluje adrenalin. Rádo se pouští do nebezpečných situací a věří, že mu v nich nic nehrozí. O tom vypovídá i případ mladého Američana, který vycestoval do Severní Korey, kde byl zatčen poté, co ukradl propagandistický plakát. Udělal něco, co se v této komunistické zemi tvrdě trestá. A tvrdý trest jej neminul, domů se již nevrátil zdravý. Korea jej sice vrátila, ale muž byl v kómatu a zemřel. Je to velmi smutné, ale na druhé straně musíme připustit, že Severní Korea nepatří mezi destinace, kam lidé vyrážejí na dovolenou. A když už bych do takové diktátorské země vyrazil, bedlivě bych si prostudoval, co je v zemi zakázané. A musí toho být hodně a musím se podle toho chovat.

Nebo dvojice Čechů, kteří jsou v tureckém vězení. Byli zadrženi v listopadu minulého roku na turecké hranici a jsou obviněni z členství v kurdských milicích, které bojují v Sýrii. Turecko je řadí k teroristům, Češi však tvrdí, že měli namířeno do Iráku, kde chtěli zřídit polní nemocnici. A jsme opět u toho. Vydat se v dnešní neklidné době směrem k Iráku je nanejvýš nerozumné a člověk musí počítat s nejhorším. A to se potvrdilo i v případě této dvojice, jíž hrozí několikaletý trest. Možná to byl pro mladé Čechy velký adrenalin, ale nepočítali s důsledky svého chování. Nevyplatilo se jim to. Drážděný had zareagoval.

Nikdy bychom neměli dráždit hada bosou nohou. Had vám nemusí ublížit, když jej nebudete nikterak provokovat. Ale pohrávat si s ním je stejné jako hra s ohněm. V dnešní době můžeme opravdu cestovat, kam chceme. Jenže někomu to nestačí, někdo si přeje zažívat velká dobrodružství, a tak vyráží někam, kam by se běžný turista nevydal ani náhodou. Nikdy není od věci prostudovat si na stránkách ministerstva zahraničí vše, co se týká země, kam jedu. Co je přípustné a co přípustné není. Jedině tak se mohu vyvarovat svízelným situacím. Platí to i o Thajsku, kam lidé rádi cestují. Ale i v Thajsku platí přísná nařízení, která je nutno respektovat. Thajsko tvrdě trestá drogy, trestá i hanobení královské rodiny, v Thajsku nesmíme hladit dítě po hlavě. Hlava je centrum ducha, proto se jí nikdo cizí nesmí dotýkat.

Když hovoříme o naší zemi, dá se říci, že tu nejsou přesně nastavená pravidla snad pro nic. S výjimkou diskriminace menšin, při jejichž kritice se můžeme dostat do problémů a být popotahováni. Ale jinak si myslím, že se u nás třeba moc neřeší podnapilá mládež, kouření dětí, školáci a studenti užívající drogy. K výrobě drog a jejich distribuci je náš právní systém značně benevolentní, a tak tu máme farmy s marihuanou, jež spadají do kompetence Vietnamců. Ti jsou sice velmi pracovití, ale dost často se podílejí na trestných činech v souvislosti se svým podnikáním. A sem patří jejich pěstírny, jejich marihuanové plantáže. Občas vídám české důchodkyně, jak si přivydělávají ve vietnamských obchodech, ani bych se nedivila, kdyby pracovaly na marihuanových latifundiích. 

V České republice můžete dráždit hada bosou nohou velmi dlouho, proto sem rádi zavítají zahraniční turisté, pro něž jsme rájem. Levný alkohol, levné cigarety, dostupné drogy, prostituce za hubičku. Arabové, skákající oblečení do bazénu, nejsou u nás ničím výjimečným, protože jako země nemáme stanovená přísně pravidla, proto se tu kolikrát děje to, co se děje. V tomto směru jsme až přespříliš liberální. A někteří naši lidé, kteří vycestují za hranice, se domnívají, že se mohou chovat jako nezodpovědní hejhulové jako u nás, kde jim jejich hejhuláctví prochází. Nedají si pozor na hada a důsledky mohou tak být katastrofální. Ať pro bláhového našince, nebo jemu podobnému Američanu...