Náš číšník náš pán

V oblasti služeb má naše republika stále co dohánět, stačí, když se podíváme, jak to chodí v některých restauracích

Motto "Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let. Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti. Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Nabytí moudrosti, 4.10, 4.11, 4.12)

Naší zemi se daří, ekonomika roste, rostou i platy, zvyšuje se životní úroveň. Máme co nabídnout zahraničním turistům, pokud jde o památky i přírodní úkazy. Ale stejně. Naše služby zaostávají za vyspělým světem. Způsob, jak se chováme k zákazníkům, nesvědčí o dobrém vystupování.

Jako příklad vezmu pěknou restauraci. Zrekonstruovaná, stojí na pěkném místě, menu zajímavé. Proč tam nezajít. Jenže se stane něco, co by člověk nečekal. Usednete a po chvíli zjistíte, že se do vás dává zima. Je pravda, že venku mrzne ostošest, ale to by nemělo být na závadu provozovateli této pěkné restaurace. Protože je chlad v restauraci na hranici únosnosti, zavoláte číšníka. A ten, místo aby se omluvil, vám jen drze sdělí, že když je málo hostů, také se málo topí. A hovoří s vámi s pozice síly, vůbec si mladík neuvědomuje, že vy jste host, zákazník, že vy přinášíte do restaurace peníze. Máte dvě možnosti. Setrvat a ignorovat stav věcí, nebo odejít. Ale sedět někde, kde vám mrznou ruce i nohy, není věru příjemné.

Po takové zkušenosti mi to nedá, abych o tom nenapsala. Jak se personál chová v některých českých restauracích. A to je kámen úrazu. Zatímco v zahraničí si váží své klientely, v našich poměrech to stále některým hoteliérům či provozovatelům pohostinství nedochází.

Zatímco se naše ekonomika rozvíjí, upadá naše dobré vychování. Hlavní příčinu bych viděla v rodinách, ale i ve školách. Nedbá se na to, jak se děti chovají, mají velmi uvolněné mravy, za něž je nikdo nekárá. Rodiče buď nemají čas, nebo jsou jim osudy jejich potomků ukradené, ve školách se toto řeší, ale pouze papírově. Skutečnost je odlišná. A tak se nám do pracovního procesu dostávají mladí lidé, kteří se jeví jako nepoučeni o tom, jak se chovat v práci, jak se chovat ke svým zákazníkům. Majitele provozoven to zřejmě také nezajímá, pro ně je důležitý zisk, aby měli hlavně oni. Tomu jsou ochotni přizpůsobit vše, patří sem i vytápění prostor.  Se zaměstnanci uzavírají smlouvy, které jsou výhodné jen pro ně samotné, zaměstnanec zpravidla dostává minimální mzdu, peníze na ruku jsou jen na vůli majitele, to samozřejmě zaměstnance nemotivuje, aby podnik reprezentoval. A podle toho se i tak chová. 

Vzpomínám si na situaci z doby předlistopadové. Navštívili jsme tehdy Mariánské Lázně a chtěli jsme poobědvat v jedné z tamních restaurací. Přítomný číšník nám sdělil, že restaurace pro nás není, že bychom na ni neměli peníze. Konsternovalo mě to. Ale stejně tak se cítím konsternovaná chováním mladého číšníka, který se zákazníkem zachází jako s nepříjemným hmyzem. Zatím máme stále hodně se co učit od vyspělých zemí, kam chceme patřit. Ale rozhodně ne s křupanským chováním. Bohužel mě jiný příměr v souvislosti s neprofesionalitou mladého číšníka nenapadá.