Náruživá Ingrid

Vyprávění muže o partnerce, která jej obvinila z toho, že jí zapříčinil spoustu zdravotních problémů, za nimiž se skrývá neuspokojenost v sexu.

Motto "Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist." (Přísloví Šalamounova, Menší sbírky, Chvála ženy statečné)

Ingrid byla v poslední době nesnesitelná. Pořád si stěžovala na bolesti páteře, prý se nemůže otočit, při každém pohybu pociťuje úpornou bolest, která se od páteře přenáší dál, a ona trpí častými migrénami. A za vším prý jsem já. Nejprve jsem na ni civěl, s čím to zase přišla, ale když mi to vše vylíčila, řekl jsem si, že něco pravdy na tom bude.

Sex jsem měl vždy rád. Začal jsem s ním už v patnácti, tenkrát mě svedla Káťa, stejně stará jako já, ale na rozdíl ode mě už s nějakými zkušenostmi. Nádherná dívka. Štíhlá, s dlouhýma nohama, obrovskýma, hnědýma, sametovýma očima, kterými hladila i dráždila. Připomínala mi mladou srnečku. Kdybych ji měl charakterizovat, pak ji vystihovala především ladnost a půvab. Ať dělala cokoli, v každém jejím pohybu byla spousta půvabnosti, a tím dokázala okouzlit. Líbezná Káťa. Kluci mi ji záviděli a mně to dělalo dobře. Stejně tak mi dělalo dobře, když jsme se spolu milovali. Učili jsme se jeden na druhém, experimentovali jsme a sex nás hodně spojoval. Vydrželi jsme spolu celou střední školu, pak jsme se rozešli, oba s velkou potřebou tělesnosti v životě. Potřeboval jsem se milovat každý den, a to byla jedna z podmínek k vytvoření vztahu. Z toho důvodu jsem hodně vztahů ukončil, protože se málokterá žena dokázala vyrovnat s mou velkou náruživostí.

Pak jsem potkal Ingrid. Na jednom mítinku mě zaujala žena, úspěšná ředitelka leasingové firmy, vysoká, oblečená do kalhotového kostýmu. Chováním připomínala spíše muže, rovněž stisk její ruky byl tak silný, měli jste pocit, že jste si podali ruku s mužem. A to ji vystihuje. Pragmatická, cílevědomá, vždy věcná, vždy autentická. Jako muž. Po mítinku jsme spolu skončili v posteli. V hotelové posteli, jež postrádala jakoukoli něhu, jakoukoli ženskost, jako by ona postel měla vystihovat to, co je pro Ingrid typické. Naprostá absence ženskosti, něhy, oduševnělosti. Pouze ryzí věcnost, která byla až zrůdná. S Ingrid jsem se v sexu shodl od samého počátku, splňovala mi to, co jsem si přál. Ochotu milovat se každý den, kdykoli a kdekoli. To byl hlavní důvod, proč jsme spolu začali žít. Manželství ani děti jsme neplánovali, každý cele zabrán do své profese, v níž jsme oba chtěli patřit mezi nejlepší. Mně nevadila její pracovní vytíženost, jí nevadilo, že pracuji s obdobným vysokým pracovním nasazením. Sex nám přinášel uvolnění ze stresů, byla to výpust, kterou se odplavovala nahromaděná tenze. Náš vztah byl od samého počátku velmi realistický, ani jeden jsme necítili potřebu jakékoli něhy, ani jeden jsme nebyli tím druhým okouzleni. Nějak se to neslučovalo s naším založením.

Nebyl by to život, aby se v něm neobjevily mraky. Nevyhnul se jim ani náš vztah a vše začalo nečekaně. Viděl jsem jakýsi film, nepamatuji si, jak se jmenoval, ale film mě velmi zaujal, dalo by se říci, že mě oslovil něčím, co jsem si doposud vůbec neuvědomoval, natož abych cítil, že mohu ve svém životě postrádat. Ve filmu byla scéna dvou milujících se lidí a mně ona scéna utkvěla v mé mysli, protože v jejich milování byla spousta něhy, mazlení, něco, co jsem nezakusil. Hrozně jsem se při té scéně vzrušil a nedokázal jsem si to jakkoli vysvětlit. Ona scéna způsobila, že jsem postupně ztrácel chuť na sex s Ingrid, pořád se mi v mysli vybavovala milostná scéna z filmu, v níž se žena něžně laská s tělem svého muže. Ingrid jde jen o sex, o ukojení tělesné potřeby, po níž se otřepe a může třeba vést videokonferenci. Najednou jsem nemohl s Ingrid spát, protože mě přestala vzrušovat. Pro ni to bylo něco nepochopitelného a podezírala mě z nevěry. Marně jsem jí vysvětloval, že za tím žádná jiná žena není, že mi chybí něha. Ona na mě nechápavě zírala a nedokázala to pochopit.

Měl jsem autohavárii, po níž jsem musel nějaký čas strávit doma, byl jsem odkázaný na péči druhého člověka. Tím se dočasně stala Ingrid, která odložila svou masku ředitelky velké firmy, najednou z ní byla něžná a láskyplná žena a já pocítil velké vzrušení a mohl jsem se s ní opět milovat. Stala se zhmotnělou představou ženy, kterou jsem viděl ve filmu, a po níž jsem toužil. Vše bohužel trvalo jen po dobu, kdy jsem byl odkázán na její péči. Jakmile jsem se uzdravil, Ingrid opět nasadila masku úspěšné manažerky, a já si mohl sen o laskavé, něžně pečující ženě nechat zdát. A opět jsem s ní nedokázal spát, ona ničemu nerozuměla a byla nešťastná, podezírající mě z nevěry. Vztah vzal hodně za své, ke všemu se přidaly její zdravotní problémy, bolesti páteře, migrény. 

Ingrid mě přinutila, abych s ní navštívil jejího lékaře, který mi vše vysvětlil a sdělil, že problémy mé partnerky jsou psychosomatické, že se za tím skrývá její neuspokojenost v sexu. Jenže já už s ní nedokážu spát, protože mě nevzrušuje, přitom sex potřebuji, a jak to vypadá, budeme se muset rozejít, protože každý máme jinou představu, na níž se nedokážeme shodnout. William Styron v Sophiině volbě přirovnává milování k "temným bohům", myslím, že dokázal dokonale vystihnout sexualitu, jak ji vnímám i já, nikdy bych to nevyjádřil tak trefně jako on. S Ingrid to byla především věcnost, až syrová realita, kdežto, jdete-li k "temným bohům", pak je v tom cosi nehmatatelného a přitom hmatatelné. Vy zakoušíte cosi neopakovatelného, cosi, co vás dráždí a naplňuje. Milování není nikdy stejné. Tak to cítím já a tak to chci.

Život beru jako dar a jsem asi sobec, když mě zajímá, jak se hlavně cítím já. A já se cítím dobře jen tehdy, pokud nacházím naplnění v sexu, ale nesmí to být jen sex, ale souznění dvou milujících se těl, a to jsem s Ingrid bohužel neměl. Rozešli jsme se, myslím, že to přijala, protože je svým založením hodně realistická. Dokázali jsme se shodnout v tom, že čas je to nejdražší, co v životě máme a co můžeme jinému člověku dát. A život je příliš krátký na to, abychom jej strávili vedle někoho, komu způsobujeme zdravotní problémy, a kdo nás nenaplňuje. Uklidnilo ji, že za tím není žádná jiná žena, můžeme se tedy občas spolu setkat jako dva staří známí, kteří mají odlišné preference v sexu a kteří vůči sobě nechovají žádnou zášť. Dal jsem se do hledání ženy, která není úspěšnou ředitelkou, ale naprosto obyčejnou ženou, která umí dát muži něhu a umí se laskat s jeho tělem. A přitom má v sobě hloubku, hloubku duše, hloubku citu. Chci ženu, pro kterou není práce na prvním místě, chci ženu, která umí vytvořit domov. Věřili byste, že je strašně těžké takovou najít?