Náměty pro školství

Ministerští úředníci by měli sestoupit se svého piedestalu a jít se podívat do reality. Pak by snad nastal konec některým jejich vyhláškám, které nelze považovat za moudré

Motto "Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran. "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?" (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Volání moudrosti, 20, 21, 22)

Nějak mi to nedá, abych ještě nenapsala něco na adresu úředníků ministerstva školství. Pamlskovou vyhlášku považuji za něco, co není vůbec moudré. Jestliže se někomu zdá, že mezi našimi dětmi přibývají touštíci, zavedla bych na školách víc hodin tělesné výchovy. Každý nutriční poradce vám řekne, že si můžete dát sladké či jiné tučnější jídlo, ale musíte mít pak větší výdej energie, aby se nezdravé tuky a cukry z těla dostaly. Proto bych navýšila hodin tělesné výchovy a všechny bych v nich pěkně proháněla. Ředitelé škol by mi mohli oponovat tím, že by si nevěděli rady, jak navýšit hodiny tělesné výchovy. Na to bych jim odpověděla, že bych eliminovala některé předměty, které se vyučují a přitom jsou zbytečné, jsou uměle vytvořené. Tak třeba předměty, jako jsou výchova k občanství nebo výchova ke zdraví či předmět volba povolání. Výchovu k občanství a volbu povolání bych zařadila do občanské nauky, výchovu ke zdraví bych zařadila do přírodopisu. Za mého mládí jsme měli pracovní výchovu, které jsme říkali "dílny" a v tomto předmětu jsme se učili praktické věci. Jak zacházet s kladívkem, pilkou, šroubovákem a dalšími nástroji. Sice nás tento předmět moc nebavil, ale něco nás naučil. Fascinuje mě, že žáci v rámci předmětu volba povolání chodí na exkurzi na úřad práce. V souvislosti s tím mě napadá, že tam jdou, aby věděli, jak se tam v budoucnu zaregistrovat. Nebylo by snad lepší, když už se takový předmět učí, aby raději chodili do personálních agentur či HR oddělení firem, aby se dozvěděli něco opravdu užitečného? Ale jak už jsem řekla, takový předmět bych jako samostatný nevyučovala, ale místo něj bych zařadila něco více užitečného, může to být víc hodin tělesné výchovy.

Zatímco úředníkům na ministerstvu vadí školní bufety, proč je nezajímá kvalita obědů ve školních jídelnách? Že se v nich mnohdy vaří z polotovarů či instantní polévky, to na závadu není? V 90. letech jsem byla na návštěvě jednoho gymnázia v Bavorsku. Jakou tam měli školní jídelnu, jen jsme všichni zírali. A to bylo v 90. letech. Nejsem si jistá, že by takové jídelny u nás byly. Že se u nás stále vaří postaru. Bez invence.

Školní brašny. Proč nikoho z ministerstva školství nezajímá, jak jsou těžké školní brašny našich dětí. A je zajímavé, že čím je dítě mladší, tím má školní batoh těžší. Jen ať si takový batoh zkusí ministerský úředník potěžkat, pak by asi změnil své snahy vydávat prostoduché vyhlášky. A zaměřil by své myšlenky k něčemu palčivějšímu. Jak třeba zamezit tomu, aby školáci z prvního stupně nosili těžké školní tašky, což vede k problémům s páteří. Děti nosí spoustu učebnic, pracovních sešitů, a když se to vše sečte, nesou na svých malých zádech velkou tíhu. Ale na druhém stupni ZŠ už tomu tak není a to nehovořím o některých středních školách, kam studenti chodí jen s tužkou. Protože některé střední školy jsou nadbytečné a zbytečné, studenti tam chodí jen z důvodu, že někde mohou přežívat, proto se ani nenamáhají nosit s sebou nějaké pomůcky. Zatímco studenti některých středních škol téměř nic do školy nenosí, s výjimkou mobilního telefonu, cigaret, případně dávky marihuany, studentky nezapomenou na kosmetické krmítko, v němž mají své šminky, malé děti na prvním stupni se do školy prohýbají pod těžkou taškou.

Ministerský úředník si tohoto nevšímá, protože postává na svém piedestalu a hlavou mu krouží myšlenky vesměs hloupé, prostoduché. Nedohlédne do reality, která volá po něčem úplně jiném, než je pamlsková vyhláška. Doporučovala bych mu, aby sestoupil ze svých výšin a šel si potěžkat těžkou školní brašnu malého školáka, zastavil se ve školní jídelně, kde by ochutnal oběd z polotovarů, na odpolední vyučování by šel se třídou na úřad práce. Po absolvování této praktické exkurze by jeho tělo volalo po něčem, co mu zpříjemní náladu. A kousek toho sladkého nikdy na škodu není. Jen je třeba se sladkým pokušením umět vycházet. A k tomu stačí pohyb na čerstvém vzduchu, vyšší počet hodin tělesné výchovy a žádná pamlsková vyhláška se tak vůbec nemusí konat.