Namachrovaní Němci

Německo je známé svým smyslem pro pořádek, Němci jsou zvyklí chovat se ve své vlasti disciplinovaně, ale jak se chovají v zahraničí?  

Motto "Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost byla u stvoření, 8.34)

Do Německa jezdím ráda. Vím, že tam mohu počítat s pěknými komunikacemi, všude vládne pořádek, na ulicích nevidíte odpadky, v obchodech jsou prodavači příjemní a nikdy neopomenou popřát vám hezký den. Mluví dobrou angličtinou, potřebujete-li poradit, bývají ochotni. Dokonce se nám stalo, že jsme se nemohli vymotat z jednoho města, oslovili jsme místního obyvatele a ten nelenil, nasedl do auta a vyvezl nás ven. Takoví jsou Němci doma. Ale jak se chovají v zahraničí? Jaké je moje osobní zkušenost s nimi?

Ještě v době předlistopadové nesměli Němci z východu cestovat ani do Bulharska, Rumunska, či jiných socialistických zemí. Pak ale nastalo uvolnění a jim bylo toto umožněno. Vzpomínám si, že se v Bulharsku chovali rozpínavě. V kempu si vyhradili své území, které obehnali špagátem a nikdo tam nesměl. Rádi hráli míčové hry, a zatímco nikdo nesměl vstoupit na jejich území, které si sami zabrali, oni se k okolním rekreantům nechovali ohleduplně. Jejich míče padaly na jiné stany, což nesl s velkou nelibostí můj tatínek, protože si potrpěl na klid a nevměšování. To bylo v dobách socialismu.

Teď mohou Němci cestovat po celém světě, je zajímavé, že je v jiných zemích moc rádi nemají. Hlavně  jsou na ně vysazeni Francouzi a Angličané. Němci své chování vně své země příliš nemění. Ve své vlasti si potrpí na pořádek, ale v jiných zemích už tak důslední nejsou. Stalo se mi, že jsem byla v Praze poblíž Svatovítského chrámu, přede mnou kráčeli Němci a odhazovali odpadky na chodník. To by si doma nedovolili. Jsou také dost hluční, ale to bývali vždycky. Jednou jsme byli na dovolené v kempu západních  Čechách, kam přijeli němečtí výrostci. Jakmile dorazili, otevřeli svá auta, v nich měli zabudované reproduktory, poslouchali Hitlerovy projevy a hajlovali při tom. Chodili se mýt do dámských sprch, chodili, kam se jim zachtělo, i když tam platil zákaz. Přivolaní policisté měli co dělat, aby je přinutili sbalit si své saky paky, byli z kempu vykázáni. Nevím, zda mělo jejich chování dohru na policii.

Teď se všichni radují ze zimy, zvláště milovníci lyžování. Bydlím v oblasti, kam se jezdí lyžovat, není to daleko do Německa, my jezdíme tam, oni zase k nám. Minulý víkend si k nám také zajel mladý, namachrovaný Němec s velmi pěkným BMW. A vedl si velkopansky. Naprosto ignoroval místo, kam je autům zakázáno jezdit. Ale proč by tam nezajel, když má tak výkonné vozidlo. Jenže se mu stalo něco, co nepředpokládal. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o komunikaci pro auta, jeho auto sjelo ze svahu a zůstalo trčet nad potokem. On vylezl z auta a začal sprostě nadávat, vůbec jej nevyvádělo z konceptu, že si nepříjemnou situaci zavinil sám svou vlastní blbostí. A tak jej kolemjdoucí lyžaři ignorovali, nikdo z nich neprojevil ani trochu ochoty, aby mu z jeho šlamastyky pomohl. Proč také. Nač pomáhat někomu, kdo si myslí, že když má silné auto a je v zahraničí, že si může dovolit cokoli. Co by si ve své vlasti ostatně ani dovolit nemohl.

Nevím, jak to nakonec s namachrovaným Němcem skončilo, potvrdil však, co si o Němcích myslí mnoho lidí. Doma se chovají ohleduplně, aby se v zahraničí chovali úplně jinak. Proto k nim mají lidé v zahraničí výhrady a naše země toho nemusí být výjimkou.