Na některé lidi platí jedině diktatura

Když jsem v televizi zhlédla řádění levicových radikálů v Hamburku, říkala jsem si, že na některé lidi platí jen diktatura

Motto "Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 13.24)

Demokracie není pro každého. Rozhodně není pro jedince, kteří neumí jednat sami za sebe, ale raději se ukryjí někde v davu a jsou ochotni i ničit prostředí kolem sebe, případně napadat jiné lidi. Bývají to mnohdy fanatici, extrémisté, kteří jsou nebezpeční v každé době. Považuji za velké slabošství a zbabělost, když se někdo přimkne k nějaké skupině a jedině s ní se cítí silný. Kdyby měl kráčet sám, jen těžko by začal ničit a drancovat majetky jiných. Ale když nás je víc, to jsem panečku hrdina. Stejně tak neuznávám lidi, kteří si zahalují tvář tak, že jim není vidět obličej. Nadáváme na muslimky, ale měli bychom rovněž nadávat na zahalené tváře výrostků, kteří si zakrývají tvář, aby mohli páchat nepravosti. Proč si jinak někdo zahaluje tvář? Aby nebyl lehce identifikovatelný, když porušuje zákon.

Když jsem viděla v televizi, jak levicoví radikálové řádili v Německu, říkala jsem si, že na takovou lůzu platí jedině diktatura. Kdyby žili v KLDR, hodně rychle by si rozmysleli, jestli budou páchat to, co si dovolili páchat ve svobodné zemi. Protože v KLDR padají kruté tresty,  a vezmeme-li jakéhokoli radikála, nabízí se nám jediné. Takový člověk je v podstatě velký slaboch. A jsem přesvědčena, že by v KLDR sekal latinu, protože jinak by mu hrozil krutý žalář. Pomatenci, kteří se staví proti mocným tohoto světa a přitom ničí majetek bezmocných. Třeba seniorů. Z toho plyne, že těmto lidem nejde o zlepšení společenského řádu, ale jde jim jen o vybití nahromaděných energií, nahromaděných tenzí. Zajímalo by mě, kolik z radikálů má stálý pracovní poměr, jak tráví svůj volný čas. Zahálka plodí zlo, nedostatek aktivit může způsobovat velkou nudu. A z nudy se může zrodit anomálie, z nudy se může zrodit zlo. Třeba v podobě radikálů, k nimž se přimykají noví slaboši, lidé, kteří se jinak ve společnosti neumí uplatnit. Zakomplexovaní jedinci, kteří ani neví, v čím zájmu konají to, co konají. Psychicky vyšinutí, kterým alkohol a drogy nejsou neznámé. 

Těžko hledat spravedlivější společenský řád, kapitalismus se jeví jako nejdéle životaschopný, tím však nechci říci, že je spravedlivý. Komunisté jej nazývali zahnívajícím imperialismem, ale jak doba ukázala, hnijí spíše oni. Oni nejsou schopni udržet společenský systém, protože jejich "trojice nejsvětější", což je Marx, Engels a Lenin, hlásali jen teorie, těžko uskutečnitelné a udržitelné v reálném životě. Realitou socialismu byly kyselé deště, zamořené životní prostředí a s ním spojené nemoci dýchacích cest, realitou socialismu bylo rozkrádání majetku, velmi nízká produktivita práce, neplnění plánů, jež se notoricky přesouvaly do další pětiletky. Realitou socialismu byl stálý nedostatek bytů, které se daly jedině sehnat někde na Mostecku či podobných zničených lokalitách, kam nikdo nechtěl. Realitou socialismu byla propaganda, která se na člověka nesla ze všech možných míst. Realitou socialismu byla nesvoboda, špiclování, donášení, věznění těch, kteří s režimem nesouhlasili. Realitou socialismu bylo čekání na invalidní vozík v řádu několika let. Realitou socialismu byly léta neudržované domy, jejich shnilé trámy, jejich oprýskaná  omítka, jejich děravé okapy.

V dnešní době si mohou připomínat komunisty hlavně ti, kteří jsou líní používat svůj mozek. Těmto lidem vyhovovalo, když jim někdo z Východu diktoval, co mají dělat, když je někdo řídil. Nemuseli nic rozhodovat, žili v panelákové realitě, ze sdělovacích prostředků se na ně valila dogmata komunismu, jež oblbovala lidi tím nejsurovějším způsobem. Den za dnem se děl brain-washing, jinými slovy vymývání mozků, kdy se jim natloukala do hlavy semletá propaganda, jež se jim dostávala v podobě rozemletého prášku pod kůži. Tisíckrát omílaná lež se stala pravdou. Vztek nad nedostatkovým zbožím, které se horko těžko shánělo i pod pultem, zmírňovala "Žena za pultem" s neochvějnou komunistkou v hlavní roli. A některým lidem se mozky vymyly natolik, že mají potíže žít v demokracii. Kdykoli uslyším slovo levicový, spouštějí se ve mně vzpomínky na rudé komunardy, kteří tu páchali zlo a bezpráví přes čtyřicet let.

Radikalismus jako takový je nebezpečný a je jedno, zda je levicový, pravicový, islámský. Radikalismus se rodí v hlavách lidí, jež mají především problém sami se sebou, užírá je zevnitř pocit méněcennosti a snaží se jej zakrývat čímkoli. Třeba tím, že na svou stranu strhávají manipulovatelné jedince pod hlavičkou všeličeho. Třeba pod hlavičkou sociálně spravedlivější společnosti. A pak si stačí odít černé mikiny s kapucí, zahalit si obličej černým šátkem, vzít do ruky železnou tyč a jít devastovat svět kolem sebe. Abych si alespoň mohl na chvíli připadat, že jsem něco "dokázal"...