Na autobusové zastávce

Vyprávění ženy o tom, jak čeká na zastávce na autobus, na lavičce tam sedí dva náctiletí s kapucí na hlavě a kouří

Motto "Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 16.5)

Přijdete na zastávku, kde postává pár seniorů, na lavičce sedí dva mládenci ve věku šestnácti let, na hlavě kapuci a v ruce cigaretu. Nikdo z postávajících se neodváží těmto výrostkům cokoli říci. To platí i o mně. Ze školy vím, co takoví nepovedení hoši dokáží. Přichází muž, jemuž může být kolem sedmdesáti let, a když vidí kouřící hochy, nedá mu to, aby je neupozornil na to, že se na zastávce kouřit nesmí. Oba frajírci na něj přidrzle zírají, neříkají nic a kouří dál. Pán jim opakuje, aby se zvedli a šli kouřit někam jinam. Oni se nakonec neochotně zvednou, ale jeden z nich zašlápne nedokouřenou cigaretu svou botou. Jak je vidět, senior je muž pevných zásad, a když vidí, že si hoch myslí, že mu to jen tak projde, vyzve jej, aby nedopalek odhodil do koše. Kluk se různě pitvoří, ale nakonec cigaretu do koše hodí. Cítím, jak se čekajícím ulevilo. Dokonce jedna paní řekla, jak je to smutné, že se pouze jeden člověk odváží mládencům jejich kouření vytknout. Ostatní raději mlčí, protože mohou mít strach. Mládencům v černých kapucích nelze věřit. Zahalují své obličeje, aby zakryli svou špatnost. Neplatí to jen o těchto dvou hoších na autobusové zastávce, dá se to říci o většině z nich.

A zase jsme u stejného problému. Jak se dnešní náctiletí chovají. Kouří na veřejnosti, kouří tam, kde je to zakázané, odhazují nedopalky cigaret na chodník. Není snad dovoleno kouřit až od osmnácti let? Dnešní školáci jsou natolik drzí, že kouří i před základními školami. To nefunguje policie? Jak je možné, aby školáci chodili po městě s cigaretou a nikdo nezasáhl? A k tomu můžeme přidat alkohol i drogy. Naše země vede prvenství v Evropě, pokud jde o užívání drog mladistvých. Čím dál víc docházím k názoru, že u nás demokracie vzala za své. Že je mezi námi spousta lidí hloupých na život, tito lidé si myslí, že si mohou dělat, co se jim zamane, že jsou nepostižitelní. A oni pak plodí děti, jimž svou lidskou blbost předávají.Takoví lidé neumí žít ve svobodné zemi, na ně jen zřejmě platí diktatura. Musí mít nad sebou bič, jinak se chovat neumí.

Paběrkujeme. Paběrkujeme poslední zbytky slušnosti a pak nám nezbude nic jiného než se ukrýt. Ukrýt se před špatnostmi tohoto světa. Pocit, jenž mě provází dennodenně. Mít svůj uzavřený svět, do něhož marasmus a špínu nepustím...