My ze severu

Zamyšlení nad slovy našeho prezidenta, když řekl něco v tom smyslu, že Ústí nad Labem je nejošklivější ze všech krajských měst.

Motto "Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!" (Izajáš, Šesteré "Běda!")

Narodila jsem se na severu Čech. Můj život je spojený se řekou, skalami, kopci a nádherným okolím. I takovou má sever Čech podobu.

Nevolila jsem našeho současného pana prezidenta, to ale neznamená, že bych se zařadila mezi ty, kteří po něm házejí rajčaty či vajíčky, případně stojí s hanlivými transparenty, útočícími na jeho adresu. Jednou je to prezident naší země a měli bychom umět vyjádřit svůj nesouhlas slušnou cestou. Václav Havel, dle mého soudu, nasadil svým nástupcům velmi vysokou lať a vůbec si neumím představit, kdo by jej mohl svou velikostí nahradit. Spousta lidí se narodí, ale je jen jeden Václav Havel, je jen jeden Leoš Janáček, je jen jedna Věra Čáslavská, je jen jeden Bohdan Pomahač, je jen jeden Karel Čapek, je jen jeden Hugo Haas, je jen jeden Jan Zrzavý, je jen jedna Ema Destinová. Mohli bychom dále pokračovat ve výčtu osobností, které tvoří v naší i světové historii významná místa.

Pan prezident na své poslední návštěvě severních Čech uvedl, že Ústí nad Labem vypadá jako po druhé světové válce. Dávám mu za pravdu. Ale proč je tomu tak? Vždyť moje babička žila v Ústí v lokalitě, která dříve nebyla vůbec ošklivá. A jak vypadá dnes? Stalo se z ní vybydlené místo s opuštěnými domy, v nichž přebývají bezdomovci, domy plné odpadků. A proč se tak stalo?

Jako by toho nebylo dost, co komunisté v předlistopadové době udělali z Ústí nad Labem (a nejen z něj). Vybourali historické centrum a místo něj postavili své panelákové zrůdnosti. A na sever umístili chemický průmysl, elektrárny, a tak se původně krásná krajina pod vlivem průmyslu měnila. Krušné hory vzaly hodně za své, když prožívaly devastaci životního prostředí, my jsme dýchali vzduch, který byl nedýchatelný, obyvatelé některých měst na severu pobírali tzv. pohřebné. Finanční příspěvek, který měl být kompenzací za veškerou spoušť, kterou soudruzi dopustili. V novinách se psalo o tom, jak naše země vzkvétá, pravda byla opakem tohoto tvrzení. Nepsalo se o tom, že na severu jezdila auta, která oznamovala, že se nemá vycházet ven, že se nemá větrat. Hranice škodlivin byly překračovány, na to soudruzi zapomínali a nechtěli vzít v potaz.  Vzpomínám si, že jsem jednou s malou neteří projížděla Lovosicemi a neteř si všimla transparentu na tehdejší Lovochemii. "Ať žije mír a přátelství se Sovětským svazem." "Hm, to je mi pěkný mír, když to tady tak smrdí," byla slova mé malé neteře. Myslím, že není třeba dodávat komentáře.

Dnes se nám na severu dýchá podstatně lépe, i tvář Krušných hor začíná nabývat své původní podoby. Diktatura proletariátu skončila, aby byla vystřídána něčím obdobným. Mám tím na mysli vztah k severním Čechám. Pro některé obchodníky s realitami a nemovitostmi se severní Čechy staly novým cílem. Svým konáním motivují Romy, aby se zbavovali svých bytů v lukrativnějších oblastech Čech a mohli tak získat finanční obnos. Tady na severu se dá byt koupit za podstatně nižší cenu než někde ve středních Čechách či jiné části naší země, kde se ceny bytů pohybují v jiných relacích než u nás na severu. A když už si Romové byt nekoupí, mají možnosti pronajmout si byt, protože jim na bydlení stát přispívá. Bohužel v lokalitách, v nichž převažují Romové, nebývá moc pořádku. Už to nějak patří k jejich mentalitě. Nevadí jim odpadky, nevadí jim, když devastují domy, vědí, že bude o ně postaráno. Zničí-li jeden byt, dostanou jiný. Takový osud postihl ústecké Trmice, Předlice, Mojžíš. A to se netýká jen Ústí nad Labem. I jiná města mění svou tvář, ač bývala původně velmi pěknými. Uveďme si příklad Děčína, Teplic. 

Obyvatelé severních Čech už mnohokrát vyslovili svůj nesouhlas s tím, co se v jejich kraji děje. Ale bez odezvy. Pan prezident se vyjádřil k tváři našeho krajského města, ale zamyslel se vůbec nad tím, proč tomu tak je?