Muži jsou zkrátka jedničky

Motto "Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat, pod sluncem není nic nového." (Kazatel 1, Věčný koloběh, 1.9)

Když někdo laje na muže, zůstávám zdrženlivá, neb vím, že muži toho mají spoustu, co mohou ženě nabídnout, proto se jim z mé strany nedostává žádných negativních signálů.

Muže vždy vnímám tak, že oni to mají v životě jinak. Snažím se na nich vidět to, co je na nich hezké. A dá se toho tolik na nich najít. Jejich nekomplikované myšlení je přece tak příjemné. Žádné úskoky a pletichaření, jež jsou tolik typické pro ženy, ale přímost. Jsou-li ženatí a potkají-li ženu, s níž jen prožijí něco přitažlivého sexu, berou to jako zpestření svého manželského života. Umí být nevěrní a přitom si manželství udrží. Ženy zpravidla nevěru řeší radikálně a chtějí za sebou pálit mosty. Muži ne. Jim nevadí občas něco zažít, aniž by to ohrozilo jejich rodinný život. Ale o tom nechci psát, to snad ví každý.

Vezmeme-li takové zaparkování auta. Řekla bych, že s ním muži nemají problémy. Prý mají o nějaký ten závitek v mozku navíc, proto se jim daří auto zaparkovat. Ženy toto nemají a já to někdy cítím. Že zkrátka není v mých silách auto zaparkovat či projet místem, které je velmi úzké. Tak třeba minulý pátek. Jedu jednosměrnou ulicí, napravo stojí jeřáb a oproti němu nákladní auto s nějakým stavebním materiálem. Mezi oběma auty velmi malý prostor, což mi vhání do obličeje chmury. Možná bych projela, ale já nechci dráždit hada bosou nohou. Nechci si auto odřít a jsem jaksi bezradná.

Vystoupím z auta a vidím jednoho stavebního dělníka. Přicházejí i dva další. A tak spustím prosík. Oslovím toho prvního s prosbou, zda by mi pomohl. Aby projel mým autem mezi oběma náklaďáky. Říká, že je zamazaný. Já na to, že mi to nevadí. Upřu naň své žebrající oči a on tedy nasedne a projede místem, které mi nahánělo hrůzu. Že mi chybí něco v mozku, o tom jsem stoprocentně přesvědčena. On je tak milý, že mi auto i zaparkuje v místě, kam bych si nikdy netroufla.  Celá zářím štěstím.

Aby se člověk zaradoval, stačí k tomu jen málo. Třeba to, když potká muže, který umí něco, co žena neumí. Zaparkovat auto. Svému zachránci děkuji a nešetřím úsměvem. On na to dí, že ženy umí na rozdíl od mužů vařit. Jen jsem přikývla, protože patřím do staré školy, v níž žena vařit umí, což mi jde víc než dobře. Dalo by se ale o tom dnes polemizovat. Dnešní muži umí také vařit a mnozí z nich vaří vskutku skvostně. Dnešní ženy, zejména ty mladé, vaří nerady a mnohdy to ani neumí. Ale to, že muži mají ve svém mozku cosi, co jim usnadňuje zaparkovat, beru za něco neměnného. Některé ženy se snaží mužům vyrovnat, soupeří s nimi a neuvědomují si, že tím ztrácejí svůj ženský půvab. Vzhledem ke svému konzervatismu si zachovávám své tradiční role v životě, proto se dokážu kdykoli zaradovat, když vidím, že muži jsou zkrátka jedničky. A já se s tím nikdy netajím, abych jim dala svůj obdiv najevo...