Musela jsem si zavolat záchranku

O tom je také život. Že na vás někdo z vlastní rodiny nastraží podvod, vy mu spadnete do léčky, a on pak spoléhá na to, že to nějak strávíte....

Z toho, co mě ve vlastní rodině potkalo, se mi udělalo večer zle. Měla jsem pocit, že se udusím a moje srdce bilo o poplach. Vypadalo to, že se o mě pokouší infarkt. Byla jsem zděšená, říkala jsem si, že přece nemohu ještě umřít, že to nemohu udělat svému synovi ani svému kocourovi. Nicméně jsem zavolala linku 155. Hovořila jsem s nějakým mužem, on se mě ptal, co se stalo, zda cítím tlak na prsou, zda se mi chce zvracet...nic takového jsem necítila, jen jsem měla pocit, že moje srdce nemůže nastalou situaci už zvládnout, že z mého těla vyskočí....

Záchranáři přijeli rychle, změřili mi tlak a řekli, že mě musí odvézt do nemocnice, že potřebují natočit moje EKG a další vyšetření. Nechtělo se mi, nechtělo se mi opustit kocoura, za něhož nesu odpovědnost. Ale musela jsem. Ve velkém zmatku jsem se oblékla a následovala záchranáře do sanitky. Tam mi ihned natočili EKG. Srdce bylo v pořádku, zdravé. Dostala jsem jakousi pilulku a vyjeli jsme s houkačkou do nemocnice. Tam už na mě čekali s kolečkovým křeslem, aby mě převezli na expektační pokoj, kde mě napojili na různé přístroje. A tak jsem tam seděla, za mnou něco blikalo, ukazovalo jakési hodnoty, jimž jsem nerozuměla. A do toho přiváželi nové případy, většinou mnohem starší ženy, než jsem já. Na rozdíl ode mě byly tyto pacientky k lékařům velmi agresívní a stěžovaly si na špatnou lékařskou péči. V té chvíli jsem lékaře i ostatní personál obdivovala, že musí snášet aroganci lidí, kteří postrádají jakoukoli pokoru i uznání, co pro ně lékaři dělají...

Nevím, jak dlouho jsem v nemocnici strávila, několik hodin, propustili mě po půlnoci s tím, abych se druhý den hlásila u své praktické lékařky. Ta při vyšetření mého tlaku nezjistila žádné závady, srdce mám zdravé, žádné arytmie...to, proč se mé srdce vzbouřilo, byl fakt, že se nedokázalo smířit s chováním někoho z mé rodiny, koho jsem měla velmi ráda, ale dotyčný mě podrazil...Srdce je centrum lásky, proto zareagovalo tak, jak zareagovalo...

Pokud jde o záchranáře, musím vyjádřit velký obdiv k jejich profesionalitě i přístupu k pacientovi. Totéž platí i o našich lékařích a zdravotnících, jsou úžasní a zaslouží si velkou úctu. Děkuji jim všem

Život jde dál, mě může uspokojovat skutečnost, že jsem zdravá, že nemusím užívat žádné léky na srdce a mohu si nadále zlepšovat svou fyzickou kondici jízdou na kole, plaváním v moři a cestováním po světě..

Co stalo se, nelze již odestát. Moje příbuzná mi velmi připomněla české tvrzení, když zloděj křičí „Chyťte zloděje.“ Ale všeho do času...