Mrtvý živý muž

Vyprávění o muži, který dovršil padesátku a vedl si ve svém životě velmi dobře. Měl svou prosperující firmu, až jednoho dne...

Motto "Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost." (Kazatel 5 - 6, Bída bohatých, 9/10/)

Člověk se až lekne, když toho Slepičku potká. Inženýr, na co v životě sáhl, to se mu dařilo. A teď? Jak je to dlouho, co skončil na psychiatrii v nemocnici. Neúspěšný pokus o sebevraždu. Neúspěšný pokus úspěšného muže, který už nechtěl žít. To mi ale řekněte proč. Stále vypadá jako mladý muž. Zezadu byste mu padesát nehádali. Ale když se na vás podívá. Úplně se mi vybaví obraz mumie z Hitchcockova horroru Psycho. 

Slepičkovi odjakživa bydleli v té nádherné vile na konci ulice. Kdysi ji koupil jejich dědeček a pohromadě tu žilo několik generací. Navenek všichni působili nepřístupně. Mohli jste se jen domnívat, co se u nich děje, ale nikdy jste se nedobrali tomu, abyste zjistili, zda byly vaše hypotézy správné. Slepička má moc krásnou ženu. Černovláska překypující zdravím. S úsměvem na rtech, ale odtažitá. A ta jejich dcera. Krásná dívka, která zdědila krásu po svých rodičích. Také se o ní říkalo, že má nějaké problémy. Snad drogy. Ale nikdo neví, jaké problémy může mít dívka z bohaté rodiny, navíc tak krásná. Také si chtěla vzít život.

Stejně je to běžnému smrtelníku těžko pochopitelné. Lidé, kteří žijí v přepychu, mají snad vše, nač si vzpomenou, a oni se chtějí zasebevraždit. Krom paní Slepičkové. Ta pořád drží pohromadě a na svůj úsměv nezapomíná. Zato její manžel. Vyprchal z něj život, prý už přestal podnikat. Je vyhaslý, život se s ním přestal kamarádit a on jen přežívá. Muž bez života, muž, který nemluví a jen se dívá kamsi do dáli. Ze všeho stresu to odnesly jeho nervy. Prý trpí nutkavou představou, že má rakovinu. Prošel všemi vyšetřeními, je zdráv s výjimkou své psychiky. Tam je to zlé.

Život je pěkně zapeklitý. Lidské štěstí je tak pomíjivé a pro každého z nás znamená něco jiného. Někomu stačí mít pár babek, poplatit si své závazky a víc k životu nepotřebuje. Někdo chce mít stále víc a podřídí tomu svůj život. Ne nadarmo se říká, že mezi bohatými lidmi najdeme spoustu lakomců, zatímco chudý člověk vám dá první poslední.

V mém životě byly dny, kdy mi v kapse jen mince cinkaly. Ani bankovky jsem neměla, jen pár mincí, pečlivě rozpočítané na každý den. Musela jsem své dny odcinkat do příští výplaty. Ale přežila jsem to a byla pak šťastná za každou papírovou bankovku. A tihle Slepičkovi mají všechno a přitom nemají nic. Říkáte si, co je tedy v životě lepší. Být zdráv, občas jen zacinkat mincemi, prožít den ve spokojenosti, někdy i štěstí, a nebo být bohatý člověk, z němž život umřel a on jen přežívá. Každý máme v životě svou cestu, každý máme ve svém životě možnost volit, kudy se bude náš život ubírat. Být v životě bez života je více než smutné...