Mládí se stářím se nesnáší

Jedné z  v Canterburských povídek od Geoffreyho Chaucera zazněla slova o tom, že se mládí se stářím nesnáší

Motto "Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými)

Nikdo mi nevymluví, že by věkový rozdíl mezi mužem a ženou měl být rozumný. Ne víc než čtyři roky, čím větší věkový rozdíl, tím víc může být vztah ohroženější. V období zamilovanosti má člověk růžové brýle mámení, ale když je časem odloží, zjišťuje, že to zas až tak růžové není.

Chaucerovy povídky jsou starší než šest set let, ale už v nich tehdy autor vyjádřil názor, že se stáří s mládím nesnáší. Mladá žena a muž, jenž by mohl být jejím otcem. Může mít třeba sexy hlavu, mozek či jiný orgán, ale to mu nic neodpáře od toho, že je starší a že se to časem ukáže. Žena, která si volí staršího partnera, si buď řeší svůj nenaplněný vztah s otcem, nebo ji k partnerovi váže jeho úspěch, jeho peníze. Může tam být i láska, ale ta časem vyprchá, když nastoupí realita. A onou realitou je manželovo stárnoucí tělo, které je tolik v protikladu s muži, kteří jsou podstatně mladší než on. Muž, který pojme za svou choť mnohem mladší ženu, se musí de facto neustále kontrolovat. Jeho život  se po boku mladé partnerky odvíjí jen za cenu neustálé přetvářky, musí si pořád před ní na něco hrát, pořád se před ní hlídat a být na pozoru. A to člověka unaví.

Muži jsou velmi ješitní, velmi zranitelní, nejsou takoví intrikáni jako ženy, a proto se někteří z nich stanou cílem žen. Mladých žen, jež rády rýžují zlato. Ale ještě víc je těší, když nemusí zlato rýžovat, když jim je někdo dennodenně servíruje. Jejich obětí se stávají muži v postavení, muži, kteří mají vliv a peníze. Po takových ženy touží a jsou schopny udělat pro to vše. Jak nebezpečné může být pro muže pracovní vztah, když se jeho asistentkou či tlumočnicí stane mladá žena. Málokdo mládí odolá, to se může stát mnohému muži katastrofou. Rozvede se, zapomene na roky, jež prožil se svou rodinou, a vrhá se do vztahu s mnohem mladší ženou. Zpočátku nádhera, aby tato byla posléze vystřídána nepříjemným procitnutím. To když si oba manželé či partneři uvědomí, že vše byl jeden velký omyl, že je tu velký věkový rozdíl, jenž začíná dělat pěknou paseku. 

Rozchod je bolestivá věc a měl by být záležitostí páru, kterého se týká. Opouštěný partner využívá všech prostředků, kterými by si svou partnerku rád udržel. Je jím i citové vydírání, v němž vyčítá, co vše pro ni udělal. Kam až sahaly jeho styky, jež se jí staly zárukou úrovně. A on jí takovou úroveň poskytl a ona jej teď opouští? Když on pro ni udělal tolik? Kdo ve vztahu kalkuloval více? Muž, jenž sázel na své postavení, v nějž doufal, že mu pomůže udržet novou partnerku, či žena, která od svého o tolik staršího muže očekávala především hmotné statky? Zřejmě oba, a proto většina takových vztahů tak dopadá. Manželé se rozejdou. Inu, mládí se stářím se nesnáší.

Starší muži, okolo nichž krouží mladá žena a vysílá na ně signály povolnosti, by si měli říci. Stála by opravdu o mne, kdybych byl třeba jen prachobyčejným kopáčem?