Měla jsem to našim za zlé

Vyprávění mladé ženy, která od svých dvanácti let vyrůstala bez otce, ona svým rodičům nikdy neodpustila, že se rozvedli

Motto "Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Rady a napomenutí, 35)

Kolik mi vlastně bylo, když se naši rozváděli? Chodila jsem tenkrát do šesté třídy, šla jsem o rok později do školy, bylo mi tedy dvanáct. Už před rozvodem to mezi našimi vřelo. Snesli se, ale museli si k tomu otevřít lahev vína. Nejhorší byly víkendy, kdy jsme jezdili na chalupu. Tam se nedalo nikam utéct. Vesnice, každý zná každého, a do toho naše rodina. Věčně uštěkaná rodina. Co si pamatuji, vždy se spolu hádali. Zachraňovala je vždy lahev vína. Časem ani jedna nestačila, museli si otevřít druhou, někdy i třetí. Mí rodiče propili celý víkend, aby spolu mohli vyjít. A vůbec jim nevadilo, že jsem musela jejich hádky slyšet. Většinou to nastartovala máma. Pořád tátu provokovala, jak prý vypadá, že se jí lidé divili, že si jej vůbec vzala. Přitom to bylo naopak. Lidé se divili tátovi, že si mou mámu vzal. Táta se ženským strašně líbil, mámu chlapi brali jako někoho, kdo se hodí do party a nezkazí žádnou legraci. Moje máma není žádná misska, moc krásy nepobrala. Velký nos, krátké nohy a věčně pod parou. Řekla bych, že tátu do alkoholu stáhla ona. A také těmi svými hloupými řečmi. Táta vydrží hodně, ale když se rozčilí, je to konečná. A jednou mu došla trpělivost a ukázal mámě co proto. To už měl románek se Sylvou. Mámě spadla brada, najednou jí došlo, že už jí tátu přebrala jiná. Vzalo ji to a viděla jsem ji, jak tátu prosí, ať ji neopouští, že mu bude tolerovat úplně všechno, hlavně ať se s ní nerozvádí.

Táta se s mámou rozvedl. Máma se sice rozvádět nechtěla, ale nic jiného jí nezbývalo. A co zbývalo mně? Věčně doma sama, táta se Sylvou, máma někde v hospodě, kde zapíjela svůj žal. Záviděla jsem všem spolužákům, kteří měli oba rodiče. Mě si nikdo nevšímal, táta na mě neměl čas a máma pořád jen bulela. Připravili mi hrozné dětství a já jsem se zařekla, že bych tohle svým dětem nikdy neudělala.

Vystudovala jsem střední školu a vysokou jsem si dodělala dálkově. Chtěla jsem být co nejdřív z domova, protože jsem si s mámou přestala rozumět. Táta se mi snažil vše vynahrazovat, ale pořídil si se Sylvou syna a já zůstala tak trochu odstrčená. Nikdy bych nevěřila, že může rozvod rodičů člověka tak poznamenat. Nějak se to do mně hluboko vepsalo. Nechtěla jsem se vdávat, ani mít rodinu, chtěla jsem si žít volně, žádné závazky. Měla jsem ze sebe strach. Že bych se třeba zachovala jako mí rodiče. Že bych ublížila.

Vystřídala jsem spoustu kluků, až jsem jednoho dne potkala Pavla. Lišil se od všech tím, že nebyl tak potrhlý jako většina těch, s nimiž jsem se zapletla. A měl psa. Maxe. Nevím, zda jsem se zbláznila do Pavla nebo do Maxe. Asi do Maxe. Černého labradora, který uměl tolik dát najevo svou oddanost, lásku. To bylo něco, co mi scházelo. S Pavlem jsem začala brát vztah naprosto vážně, ani jsem se nebránila představě, že se vdám. Já, která se zařekla, že se nikdy nevdá. A vidíte. Nakonec jsem se se vší pompou vdala. Byla to svatba jak z pohádky. Nikdo ji nezkazil. Ani mí rodiče, kteří se časem začali k sobě chovat jako dobří přátelé. Proč tedy nemohli spolu zůstat a uchovat mi hezké dětství. Teď si nevadí, dokonce si i pomáhají. Máma se Sylvou vychází velmi pěkně. Jako by to byly nejlepší kamarádky. 

S Pavlem se mi splnilo vše, co si může žena přát. Koupili jsme si dům na kopci, odkud můžete vidět celé město. Jedno z nejkrásnějších míst ve městě. A narodila se nám dvojčata. Klárka a Pavlík. Letos jim bude deset. Už budu vdaná dvanáct let. Tolik se toho změnilo. Max zemřel, což pro nás znamenalo velkou ránu. Máme nového labradora. Bena. Je jiný než Max. Milý, ale já se kolikrát přistihnu, že jsem v myšlenkách u Maxe. Krom toho, že tu Max už není, nastala další změna. Zamilovala jsem se. Bláznivě jsem se zamilovala do Marka. Kdybyste jej potkali, ani byste si jej nevšimli. Vzhledově není ničím zajímavý. Ale pro mě má jiný náboj. Jednak si s ním rozumím v posteli, a také nás oba přitahují adrenalinové sporty. Zatímco Pavel je nemluvná pecka, rád tráví čas s rodinou, já se ráda potápím, lezu po skalách, lyžuji, surfuji. A tím mě dostal Marek. Nebaví jej trávit čas s rodinou.

S Pavlem jsem přestala spát před dvěma lety. A tím se odstartovaly hádky. Netušil, že je za vším milenec. Dokázali jsme s Markem svůj vztah tajit. Tajili jsme vše, ale neutajili. Jednou nás někdo viděl a vše nabonzoval. Nejprve Markově ženě, která vyhledala Pavla a vše mu vycinkala. Vrátila jsem se z potápění v Egyptě, Pavel ve dveřích a nadal mi do kurev a poběhlic. Děti všechno slyšely. Pro Klárku to byl šok a brečela tak, že jsem ji nemohla uklidnit. Můj vztah s Pavlem vzal za své a já se rozhodla pro odchod. Odešla jsem z našeho krásného domu, vzala s sebou naše děti a nastěhovala se do podnájmu. Klárka nechtěla jít, chtěla zůstat s tátou, Pavlík chtěl být pro změnu se mnou.

Udělala jsem to, co udělali mí rodiče mně. Ublížila jsem našim dětem a prožívám deprese, které vystřídají světlé okamžiky, kdy mohu být s Markem. On se rozvádět nechce a nebude, zatím žije se svou ženou, ale bude se od ní stěhovat. Udělala jsem si ze života cirkusové šapitó a já cítím, že se to nejvíc dotýká dětí. Začaly tahanice o ně. Pavel si je chce vysoudit do své vlastní péče, s tím nesouhlasím. Nejsem tak hrozná máma, abych přišla o děti. Navrhovala jsem střídavou péči, ale Pavel se zatvrdil.

Když se o všem bavím s mámou, říká mi, že si myslí, že je na vině ona i táta. Že nedokázali spolu setrvat a tím mě poznamenali. Táta mi pro změnu říká, že jsem jako máma. Nevážila jsem si dobrého bydla a podle toho jsem dopadla. Řekla bych, že oba mají pravdu. Zachovala jsem se jako oni. Omlouvám se tím, že děti jsou dvě, že může jeden druhého podržet. Kdežto já jsem byla sama, nikoho jsem nezajímala a cítila jsem se velmi opuštěně. Nevím, nakolik opuštěně se cítí naše děti. Snaží se mi to nedávat najevo. Jen Pavlík nechce chodit k tátovi. Když má být s ním, dostane teplotu a musí zůstat doma. Chová se přesně jako já. I já jsem mívala teplotu, jen o ní nikdo nevěděl. Nikomu jsem neřekla, že mě čas od času přepadá zimnice, já cvakám zuby a musím si lehnout s horečnou. Táta byl se Sylvou, máma s kamarády a já doma s teplotou. A teď to má Pavlík.

Nevím, jestli jsem šťastná. Cítím se unavená, nejraději bych pořád spala a prospala se do jiného světa. Ale to nejde. Mám tu dvě krásné děti, kterým jsem vzala domov. Nikdo neví, o čem přemýšlím, nikdo neví, že uvnitř trpím tím, že jsem udělala totéž, co jsem měla svým rodičům za zlé. A toho pocitu se asi už nikdy nezbavím. Ani společně strávené chvíle s Markem nedokáží ze mě pocit viny smazat.

Šarlatové písmeno. Román, jenž tolik miluji. Jeho hlavní hrdinka musela nosit šarlatové písmeno A. A jako adulteress. Cizoložnice. Mě lidé v našem městě odsoudili. Nemusím nosit šarlatové písmeno, ale cítím se, jako bych je nosila. A na tom už nic nemohu změnit. Jsem cizoložnice a rozbila jsem svou rodinu.