Měl by náš kolega vědět, kolik bereme?

Cestou do práce jsem z rádia zaslechla, že má snad Evropská unie projednávat něco nového. Že by zaměstnanci měli vědět, kolik berou jejich kolegové

Motto "Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení." ((Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.1)

Jedu dnes takhle autem, poslouchám rádio a z éteru se nese zpráva o tom, že bychom měli vědět, kolik bere náš kolega. Že se to prý projednává v Evropské unii. Nevím, nakolik je tato zpráva pravdivá, nutno však podotknout, že z Evropské unie kolikrát přilétnou takové nesmysly, že člověk až žasne. Inu něco tam politici dělat musí. My se rozčilujeme nad těmi našimi, ale ti, kteří sedí v Bruselu, je mnohdy svými návrhy a názory zastíní.

Když se prý bude vědět, kolik kdo bere, zamezí se tím diskriminaci. Měli na mysli diskriminaci mezi muži a ženami. To, že ženy u nás jsou méně placené než muži, je známý fakt. Nejsem si však jistá, že zveřejňováním platů je ta správná cesta. Už takhle jsou lidé na sebe nevraživí, jak řekl kdysi pan prezident Havel, když konstatoval, že u nás panuje blbá nálada. Václav Havel už není mezi námi, nicméně nálada blbá stále setrvává a k ní se přidružuje i narůstající agresivita ze strany některých lidí.

Kdysi ještě v předlistopadové době se sice nikde veřejně neuvádělo, kolik kdo bere, ale každého půl roku byly veřejně vyvěšovány odměny. Nezažila jsem v práci nic potupnějšího, než když jsem se našla na seznamu lidí, u jejichž jména bylo napsané, kolik dostává odměny a za co. Členové KSČ tomuto seznamu vévodili, zatímco nestraníci se nacházeli na samém chvostu. Tam jsem patřila i já. Nikdy mě nezajímalo, kolik kdo bere, protože jsem to považovala za nedůstojné, pouze jsem si našla své jméno, abych viděla, jaká odměna mi náleží. Nicméně se v našem kolektivu našli lidé, kteří si před nástěnku stoupli a pečlivě studovali, kolik kdo dostal. Velmi nepříjemná zkušenost, kterou bych už nikdy nechtěla zažít.

Pokud jde o diskriminaci žen u nás, myslím si, že k ní dochází. Když jsem jako rozvedená pečovala o syna, můj ředitel nikdy nezohlednil to, že jsem na vše sama. Ale jestliže byl ve sboru kolega, který měl rodinu, na něj se ohled bral. "Kdo se moc ptá, moc se dozví." Známé přísloví. Já se řídím tím, že je mnohdy lepší žít v jisté nevědomosti. Nevědět, jaký plat má můj kolega. Proč bych to měl znát, je to přinejmenším trapné a k čemu mi to pomůže. K dalším hádkám? Jako by jich u nás nebylo dost. 

Uvidíme, zda se informace, která zazněla z éteru, stane skutečností. Nebo to byl jen tahák na to, jak přilákat posluchače. Ani tomu bych se nedivila. V dnešní době jde každému jen o peníze a komerční rádia toho nejsou výjimkou. I když na straně druhé - komu nejde v Bruselu o peníze, tam je to obdobné.