Maxi mini

Vzpomínání ženy na dobu, kdy byla ještě dívkou a ona nosila maxikrátké minisukně. V maxikrátkých minišatech vyrazila do kina

Motto "V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm." (Kazatel, Zamyšlení nad životem, Co je lepší?)

Vždy mě zajímalo, co mám na sobě. Jako dítě jsem si moc vybírat nemohla, neb jsem dědila vše, z čeho odrostl můj o rok starší bratr. Zatímco on robustní, já spíše subtilní a podle toho jsem vypadala. Malá bazarka ze starého činžáku, v němž by schody mohly vyprávět. Vyprávět o lidech, kteří jimi dennodenně procházeli. Puberta se mnou zamávala a já si začala klást podmínky, v čem budu chodit oblečená. Už žádné hubertusy po bratrovi, ale něco dívčího, v čem bych se líbila opačnému pohlaví. V obchodech se prodávalo něco, co bylo v podstatě neprodejné, nemělo to žádnou fazónu, žádný šmrnc. Jan Werich kdysi napsal "Kdo ví, čím to je, že mladé Římanky nedělají vůbec ostudu starým římským sochám? Ať je to podnebím nebo tradicí nebo čímkoli, dá se klidně říci, že umějí nosit, co k nim patří. A je-li pravda, že "podle chůze poznáš bohyni", každá druhá by mohla mít chrámeček". Já bych na slova Jana Wericha navázala tím, že české ženy jsou pro změnu hezké a umí si poradit, co si vzít na sebe, i když obchody nic nenabízejí. Za to jim také náleží chrámek, jsou bohyněmi v jiném smyslu slova. Za soudruhů komunistů jste si mohli koupit látky a z nich se daly vytvořit modely, které upoutaly oko mužů. A nejen českých. A z vln a přízí jste si mohli uplést doplňky, kterým se dnešní modely nevyrovnají. Měla jsem kamarádku, která pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici, odtamtud mi přinesla obyčejnou fáčovinu. A já ji obarvila, koupila jsem si vatelín a ze všeho jsem vytvořila prožívaný kabátek, který hovořil o nápaditosti. 

V pubertě jsem začala nosit punčochy, Žádné punčocháče, ale punčochy. Moje máti mě uvedla do světa ženy, kam patřil podvazkový pás a k tomu punčochy nejrozličnějších vzorů. A v bývalé NDR nabízely krásné prádlo, odtamtud jsem samozřejmě měla i podvazkový pás. Zatímco mě do puberty nezajímala délka mých sukní či šatů, s přerodem dívky v ženu jsem začala vše zkracovat. Stále kratší a kratší a přitom podvazky nekoukaly. V zimě, když venku panovaly silné mrazy, my s kamarádkou v maxikrátkých minisukních, ale chlad jsme necítily. Byly jsme rozpálené mládím, očekáváním toho, kdo přijde, a s ním budeme zažívat vše poprvé.

Měla jsem krásné zelené šaty, které mi upletla moje máti. Ale na můj vkus poněkud dlouhé. A tak jsem si je zkrátila, že mi zakrývaly jen podvazky. A v tom jsem se sobě líbila. A zřejmě i jiným, přesněji řečeno mužům. Stávalo se mi, že se na mě v přeplněném trolejbuse lepili, sahali mi na nohy. Řekli si mladá holka, proč bych si nesáhl. Musela jsem se pak ozvat, když jsem ucítila čísi prsty na mé noze. Stejně vám řeknu, že jsou muži zvláštní. To, co dělají, ženy nedělají. Viděli jste snad nějakou ženu, že by v autobuse přejížděla rukou muži po pozadí? Ženy toto nedělají, ale dělají pro změnu jiné věci. Pletichaří, intrikují a to je horší než mužský dotek na dívčině noze.

V těch svých zelených maxikrátkých minišatech jsem vyrazila do kina. Hráli nějakou komedii, tuším, že byla francouzská. A my s kamarádkou jsme se smály rády. Kdo by se nesmál rád. Kino plné, ani místečko volné není. Moje kamarádka sedí po mé pravici, po mé levici si usedl mladý muž. Hned jsem zaregistrovala, že nemá kapesník. Neustále popotahoval a já jsem na takové věci citlivá. Nemohla jsem se soustředit, protože muž vedle mě neustále pochrochtával a snažil se držet obsah své nosní dutiny v sobě. Pak přichází moment, kdy se ve filmu odehraje velmi vtipná scéna. Celé kino zaburácí ohromným smíchem, muž vedle mne též, ale jak je celý rozřehtaný, zapomene na obsah svého nosu. Zapomene jej v sobě držet, uvolní se a mně obsah přistane na stehně. V tu chvíli si oba uvědomíme, co se stalo. On si uvědomí, že se mu vyprázdnil nos, já si uvědomím, co mám na noze. Zatímco celé kino řve smíchy, my dva jsme jako opaření.

Nepříjemný zážitek, ale na něj se neumírá. I tato zkušenost mě neodradila od toho, abych přestala nosit své maxikrátké minisukně. Ale zpohodlněla jsem. Začala jsem nosit punčochové kalhoty, které se nedají srovnat se sexy přitažlivostí punčoch a podvazků. A tak když se chci cítit sexy, obléknu si podvazkový pás, k němu punčochy s krajkou a věřte, že to muži mají rádi. Já též a nejen to...