Má přečistotná žena

Vyprávění muže, který se oženil, dlouho si mezi ženami vybíral, nakonec si vybral, ale zjišťuje, že jeho žena stále jen uklízí

Motto"Nad každým děním nastane čas soudu, na člověku je mnoho zlého. Nikdo neví, co nastane, kdo oznámí člověku, jak bude? (Kazatel, Panství člověka)

Jak se u nás říká "Tak dlouho vybíral, až přebral." A to je můj případ.

Pocházím ze spořádané rodiny, moje matka vždy dbala na čistotu a pořádek, bral jsem to jako samozřejmost a bylo mi příjemné vracet se domů, kde bylo vše uklizené, voňavé. Matka si na mně hodně zakládala, v podstatě si na mně zakládá stále. Vštěpovala mi, abych si vybral správné děvče, protože dnešní dívky na pořádek moc nedají, zajímá je jen móda a nákupy, a jak vypadá jejich domov, je jim jedno. Bál jsem se domů takovou přivést. Vím, jak je matka ve svých nárocích urputná, bohužel se to na mně podepsalo, protože jsem ji nechtěl zklamat. Mojí první prioritou při výběru budoucí ženy byla její pořádkumilovnost, od toho se odvíjelo další.

Už mi pomalu táhlo na čtyřicet a já pořád sám, bez partnerky. Když jsem si s nějakou začal a přivedl ji domů, mámě se nelíbila a raději mi ji rozmluvila. Abych nešlápl do louže. Jsem přece jen její jediný syn, táta pro ni nic neznamená. Jejich vztah je jen formalita. A myslím si, že táta rezignoval, dokonce jej podezírám z toho, že někoho má. Bývá často mimo domov, ale máma je ráda, když je pryč, protože aspoň nikdo nedělá nepořádek.

Pak jsem potkal Sáru. Zalíbila se mi na první pohled. Dali jsme si spolu rychlou kávu, rychlé rande a náš příběh mohl začít. Pro mě měla spoustu pozitiv. Samostatná, uspořádaná, čistotná, uzavřená, nikam nechodila, po práci hned domů, do bytu, který udržovala v bezvadné čistotě na rozdíl od předchozích přítelkyň. Sára byla jedinou, kterou moje máma přijala. Obě se od první chvíle shodly, protože obě milují naprostou čistotu. Čistící prostředky, voňavý domov. O tom dokázaly klábosit a předávat si jedna druhé rady. Se svatbou jsme dlouho neotáleli, měli jsme svůj věk a plánovali jsme děti.

Uspořádaný muž z uspořádané rodiny. Vše u mě běželo jako podle předem předepsaného harmonogramu. Do tří let po svatbě jsme měli dvě děti a víc jsme neplánovali. Sára zůstala s dětmi doma, já hodně dřel, abychom vše utáhli. Služebně jsem byl často mimo domov, snad proto mi unikalo, co se doma děje. Když jsem přijel domů, sousedé mi naznačovali, jak pořádnou a čistotnou ženu mám, ale nepřehání to krapánek? Bydlíme ve zprivatizované vile, v níž jsou celkem čtyři byty. Před vstupem do domu je dlažba, za domem je dvorek s malou zahrádkou. Protože mi stále nedocházelo, co mi sousedé naznačují, jednoho dne jsem to nevydržel a staré Blažkové se zeptal. "Víte, pane Vaňku, vaše paní pořád uklízí. Začne to ráno, kdy umyje všechna okna ve vašem bytě, je slyšet, že vysává a zřejmě i vytírá. Pak se přesune do společné chodby a pokračuje v tomtéž, tedy kromě vysávání. Umyje okna, všechno vytře, chodí si měnit vodu několikrát během úklidu, a když toto skončí, pokračuje venku. Umyje dlažbu před domem, a jestli jste si nevšiml, dala dolů ceduli s tím, že se každý musí před vstupem do domu zout." Musím přiznat, že mě její slova omráčila, a když jsem se doma Sáry zeptal, ta mi to jen potvrdila. "A ty si myslíš, že se dá v nečistotě žít? Jen bychom z toho všichni byli nemocní, mně je jedno, co ti Blažková říkala, ale venku se budou zouvat úplně všichni. Na to osobně dohlídnu. A doma jsem pro Vítka a Marušku také zavedla pořádek. Žádné pojídání v kuchyni, dala jsem jim prkno přes vanu v koupelně a musí jíst jen tam. Takhle bych se nedouklízela." Zůstal jsem štajf. "A to myslíš, Sáro, vážně? To přeháníš, přece nechceš, abychom takhle žili a abychom ještě obtěžovali sousedy, to bychom jednoho dne mohli skončit u soudu."

Sára si ale poradit nedala a svou pořádkumilovnost rozšiřovala stále víc. Zavedla přesný režim i do našeho intimního života. Než mě k sobě připustila, musel jsem se dvakrát osprchovat, před sledováním televize, pak po televizi, zkontrolovala mě, zda jsem se opravdu řádně umyl, a pak mohly naše sexuální hrátky začít. Začalo se mi to vše hnusit, zvláště poté, kdy se mnou nechtěla spát příliš často, abychom neznečistili ložní prádlo. Ona totiž po každé souloži svlékla povlečení i prostěradlo a vše to vyměnila. Při souloži zívala a ptala se mě, kdy už skončím, že ji ještě čeká šichta, aby to mohla vše vyměnit. Prý jsem jako hlemýžď, že by při takovém tempu, jako mám já, neumyla ani jedno okno. Toužil by někdo po takovém sexu? Já ne.

Došlo mi, že jsem v podstatě za ženu pojal svou matku. Nejsem si ale jist, zda matka uklízela s takovou vervou a entusiasmem jako Sára. Nejvíc mě mrzelo, že se má žena příliš nevěnovala našim dětem, většinu času trávila uklízením. Nevařila, protože si nepřála, aby náš byt páchl jídlem, také měla obavy, že by na sporáku bylo časem vidět, že se používá, a ona jej chtěla mít jako nový. Zavedla tedy kastrůlkování. Její matka nám pravidelně jídlo nosila a o víkendech jsme se stravovali buď u mých rodičů, či jejích. O svou ženu jsem ztratil zájem, mohu dokonce tvrdit, že se mi svým chováním zhnusila. Rozvod jsem vyloučil, protože bych poškodil naše děti a stýskalo by se mi po nich. Už jsem rozuměl svému otci, který se snažil být doma co nejméně.

Bylo to po Vánocích. Leden se nekonečně táhl, venku plískanice, sníh s deštěm a do toho ledový vítr. Vracel jsem se ze služebky a před naším městem jsem ji spatřil poprvé. Prostitutku, která mi řečí svého, skoro dětského těla, nabízela své služby. Cikorka Julča. Holka, která ani nedokončila základní školu a zvolila si nejstarší řemeslo. Ani nevím proč, zda mi jí bylo líto, ale zastavil jsem. Její promrzlý obličej se celý rozzářil štěstím. "Brej den, jak to chcete nebo chceš?" "Nejdřív si nasedni, jsi celá prokřehlá." Nastoupila a já se s ní rozjel. "Já to většinou s někým dělám jen v autě, ale kdybys chtěl, můžeme jít ke mně, mám pronajatý pokoj." Jen jsem jí přikývl a ona mě navigovala. Dojeli jsme do vyloučené čtvrti, ale mně bylo vše úplně jedno, protože jsem si se svým zpackaným životem nevěděl rady. Vstoupili jsme do páchnoucího domu, v němž má Julča svou místnost. Nevětranou místnost s nemytými okny, zakouřenými záclonami, postelí, která poznala spoustu mužských těl, špinavým umyvadlem a něčím, co má být sprchou. I přes celkovou ubohost pokoje jsem pociťoval zvláštní klid, dokonce bych řekl, že jsem se cítil příjemně. Julča mě svýma malýma, až dětskýma rukama, začala svlékat a já se vůbec ničemu nebránil. Na rty mě nelíbala, místo toho zlíbala celé mé tělo, vše mi přišlo dojemně krásné a já se jí nechal vést. Malou cikorkou, které bych pomalu mohl být otcem, prostitutkou, která v sobě dokázala vyjádřit své ženství tak, že mě tím okouzlila, a mně bylo úplně jedno, kde jsem, s kým jsem. Ta malá cikorka si vůbec neuvědomila, co mi přinesla. Pohodu a klid. Poprvé s ní jsem prožil pocit naprosté přirozenosti, vřelosti a lidského tepla.

František Gellner v jedné ze svých básní říká "Za ženu vezmu si gorilu", já si dovolím jeho slova parafrázovat a říci, že za ženu vzal jsem si uklízečku, která má místo duše hadr od domestosu, a jejíž ruce jsou jen gumové rukavice, jejím parfémem se stal WC čistič. Gellner byl buřič a i já jsem se vzbouřil životu, jaký jsem donedávna žil. Vím o tom ale jen já a moje malá cikorka. Cikorka, jejíž malé ruce hovoří o ženské něze, cikorka, jejíž jeskyňka pro mě nikdy nevyschne...