Listí, samé listí

Listopad je za dveřmi a příroda dává o tom znát. Listí, samé listí, kam jen oko dohlédne. Ale kdo je uklidí?

Motto "Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 20.13)

Když se příroda probudí ze zimního spánku, připomíná mi Měsíc v úplňku. Velké kolo. A jak příroda zraje, z kola se ukrajuje, je stále menší a menší, až z něj nakonec zbude jen srpek. Jako třeba teď, kdy se loučíme s říjnem a jsme v očekávání měsíce, v jehož názvu se zrcadlí to, co se v přírodě děje. Stav bez listí. Stromy jsou obnažené a připravují se na odpočinek. Zní to romanticky, nemyslíte? I v listopadu lze vidět krásu, i když venku vane studený vítr. Přijdete vyfoukaní domů a v teple domova rozjímáte o naplněnosti života.

Jenže vraťme se do reality. Bydlím v ulici, v níž stojí hodně stromů. Lípy. Symbol české státnosti. Na jaře krásně voní, že se jim nevyrovná ani Channel No 5. A také z nich ukapává sladká šťáva, již chodí mlsat medonosné včely. Stojíte-li zaparkovaní s autem pod takovou lípou, veškerá romantika vás opustí. Vaše auto se změní v ocucaný bonbón, jehož se někdo namlsal a už dál mlsat nechtěl. Jednoduše jej vyplivl. Šťáva voňavých lip učiní své. Krásné stromy. Voní, ale lepí.

A co takový podzim. Zaparkujete, aniž by vaše auto bylo v ohrožení toho, že prodělá metamorfózu. Ale je tu zase jiný problém. Kam jen oko dohlédne, všude samé listí. Na silnici ani tolik nevadí, zato na chodnících je to spoušť. Stejně jako v zimě led. Zima tu ještě není, avšak není bezpečno chodit po chodnících, na nichž leží listí, po ránu zvlhlé a kluzké. Ani se nenadějete a už můžete ležet na zemi. Pro mladé lidi nepříjemné, ale jak k tomu přijdou senioři, jejichž kosti se snadno zlomí.

Co takhle listí z chodníku uklidit? Na úřadu práce jsou lidé, kterým práce nevoní, ale přesto by měli něco dělat. Třeba uklízet listí z chodníků. Neměli by dostávat peníze jen tak zbůhdarma, ale měli by se podílet. Měli by se sami včleňovat do společnosti, aby neměli důvod tvrdit, že jsou sociálně vyloučeni.

Tak to vidíte. Romantikou jsem začala, abych skončila u palčivého problému, který se stal chronickým. Vřed naší společnosti. Nezaměstnaní, kteří nechtějí pracovat a kteří by měli alespoň shrabávat listí na podzim, v zimě uklízet sníh, na jaře sbírat odpadky, v létě sekat a hrabat trávu. Páni, já bych jim vymyslela zaměstnání, že by se až divili. A ještě bych přidala práci navíc, aby neměli roupy. Ale oni nechtějí pracovat, raději si vymyslí všelijaké výmluvy, které se jim zatím trpí. 

Zapadané chodníky listím tedy zůstávají. Stejně tak jako zůstává srpek přírody, která se ukládá ke svému spánku. Aby se opět probudila na jaře a byla celá v úplňku. Věčný koloběh života, který se nikdy neomrzí.