Lhůta záruční

Jaké to je, když si koupíte auto a výrobce slibuje pětiletou záruční lhůtu, ale je to opravdu záruční lhůta, když při každé garanční prohlídce zaplatíte nemalou částku?

Motto"Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci." (Evangelium podle Matouše, Výrok o stromu a ovoci)

Je obdivuhodné, že bylo Evangelium podle Matouše napsáno kolem 80. roku našeho letopočtu a jeho myšlenka platí až dodnes.

Současná hudební skupina Slza zpívá písničku, jejíž titul je Lhůta záruční, zpívá se v ní o lásce, příjemná na poslech, já si vlastně si mohu notovat něco obdobného, když jsem si zakoupila automobil s lhůtou záruční na pět let. 

Vzhledem k tomu, že si mohu koupit jen to, na co mám, a navíc nepovažuji auto za dobrou investici, vždy jsem preferovala české škodovky. Bohužel mi ji loni po Štědrém dnu nabourala jiná škodovka tak, že ji pojišťovna označila jako totální škodu. (Napadají mě zajímavé asociace v souvislosti s mou nehodou, když jsem řídila své auto Škoda, nabouralo mě jiné auto Škoda, aby vše posléze pojišťovna vyčíslila jako totální škodu, zatímco se mi moje škodovka líbila, pak se mi totální škoda ani v nejmenším nelíbila). Byla jsem tedy postavena před rozhodnutí koupit si auto nové. Z časových důvodů, ale i vzhledem k faktu, že mi prodejce aut Hyundai nabídl používání jejich předváděcího vozu zdarma do doby, než mi přivezou auto nové, rozhodla jsem se pro koupi automobilu, který není české výroby. Jak už jsem předeslala, auto je pro mě dopravní prostředek, nepotřebuji jím vyjadřovat svůj společenský status, jsem se svým novým samohybem spokojená. Nicméně jsem nevěděla, ale je to moje vlastní hloupost, že si na každou garanční prohlídku musím připravit několik tisíc korun, aby mi byla záruční lhůta zachována po pětileté období, a prý se tato finanční částka bude po každé záruční prohlídce navyšovat. Při koupi auta mi odečetli třicet tisíc z ceny, což jsem jásala, dnes již nejásám, protože vím, že v horizontu pěti let třicet tisíc určitě vrátím, myslím si, že to bude víc (ale co by člověk pro kapitalismus neudělal). 

Mám tedy auto s lhůtou záruční, bohužel nemohu tak krásně pět jako výše uvedená hudební skupina. Když mě míjejí česká auta, jen si povzdechnu a zaplaví mě vlna zvláštní nostalgie, vzpomínka na mou škodověnku, protože mám ráda to, co je české. Říkám si, že snad někdy příště, jestli ještě nějaké příště bude, se vrátím k našemu, jež je v kombinaci s německou kvalitou. Nesmím však žehrat na korejská auta, Koreu (Jižní) mám v sobě pozitivně zasutou s letištěm v Soulu, kde jsem měla mezipřistání na cestě do Thajska. A protože jsem tam musela setrvat osm hodin, měla jsem čas procházet se, vnímat lidi kolem, poslouchat klasickou hudbu naživo a hovořit s korejskou dívkou, protože se zajímala, odkud jsem. Ač venku silný mráz, Korejci mě prohřívali svým úsměvem, jsou to vesměs lidé příjemní, vstřícní a já si mohu toto vše asociovat, když řídím auto jejich provenience. Jsem majitelkou auta s úsměvem, příjemného a i vstřícného skutečnosti, že se mi lhůta záruční prodraží.

I přes svou blbost, za niž zaplatím, si zachovávám dobrou náladu, a protože mám smysl pro humor, mohu parafrázovat některá slova z písně Lhůta záruční, v níž se například zpívá "Ve tvém náručí, ztrácím lhůtu záruční". Až se ocitnu v náruči z některých Hyundai servisů, při zaplacení částky ztratím lhůtu záruční. Nebo mě také napadá parafrázovat slova "Víš, že mám paty samej šrám, jak jsem ti zkoušel vyjít vstříc", já budu mít svou peněženku samej šrám, jak budu zkoušet vyjít vstříc reklamním tahům.

Člověk by neměl nad životem lát, je spousta věcí, které potěší. Může to být má vlastní blbost, která potěší mého závistivého souseda, může to být má zdánlivá nepoučitelnost, z níž se poučím, a stačím přitom poslouchat hudbu mladé kapely...