Kvalita služeb v Čechách

Motto "Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda, vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 27.23, 27.24)

Rozčilujeme se nad dvojí kvalitou potravin u nás, ale co taková kvalita českých služeb? Máme důvod být se všemi spokojeni? Uvedu příklad jednoho autorizovaného autoservisu.

Těsně před Vánocemi nabourala mé auto žena, která couvala. I když jsem jí dávala najevo, aby zastavila, jinak by do mě najela, ona toto ignorovala. Výsledkem byly poškozené přední dveře mého vozu. Žena se ani nenamáhala, aby pak zastavila. Naopak. Odjela. Naštěstí byli na místě nehody svědkové.

Škodu jsem ihned nahlásila na pojišťovnu. V lednu jsem jela do autorizovaného servisu, aby mi auto opravili. Objednali mě až na 29. duben. Trochu dlouhé čekání, nemyslíte? Ale co jeden nadělá. Jsme v České republice s nejnižší nezaměstnaností, z čehož plyne, že pracují lidé, kteří jsou se svou pracovní morálkou na štíru. V lednu jsem si zároveň chtěla objednat garanční prohlídku, ale servisní technik byl tak nepříjemný, že jsem nakonec řekla ne. Proč platit někde za služby, kde postrádají základní společenské návyky. Vůbec pro ženu jet s autem do servisu není příjemné, většina žen není technicky vybavená a je cele odkázána na to, co jí v servisu napovídají. Patřím mezi takové. Účet za služby servisu nebývá malý, proto by bylo aspoň na místě, kdyby servisní technici jednali s úsměvem. Doposud tomu tak v mém životě bylo, nikdy jsem se nesetkala s neochotou či nepříjemným vystupováním. Jenže vše je v životě poprvé. A tím se stala oprava poškozené karoserie mého vozu.

Auto jsem tedy do servisu odvezla, mohla jsem si pronajmout náhradní, protože si ve svém havarijním pojištění platím i pronájem vozu. Přijímací servisní technik mi sdělil, že oprava bude trvat dva týdny. Co s tím jeden nadělá, nezbývá nic jiného než přijmout. Když se mnou sepisoval smlouvu o pronájmu, ptal se kolegy, kolik stojí pronájem za každý započatý den. Kolega nevěděl. Řekl, že asi 700 Kč. Nejvíc jsem si nepřála, aby mi půjčili velký vůz. I stalo se. Dostala jsem takové hebedo, že jsem měla pocit, že se v něm úplně ztratím. Prý jiné neměli. Musela jsem vzít hebedem za vděk.

Doma jsem si v klidu pročetla smlouvu o pronájmu. Na ní bylo uvedeno, že mám auto půjčené do 10. 5., proto jsem poslala servisnímu technikovi 7. 5. sms, zda budu mít auto hotové 10. 5. Nic. Žádná odpověď. Nezbývalo mi tam 9. 5. zavolat. Volala jsem celkem třikrát, ale technik to nebral. A jet tam se mi nechtělo, jednak je to mimo naše město, jednak mi řekl, že mi sami zavolají. Měla jsem strach jezdit s hebedem, protože jsem nevěděla, kolik jeho pronájem stojí. Navíc mě rozladila nekomunikativnost servisního technika, a proto jsem poslala mail vedoucímu servisu. Popsala jsem chování jeho zaměstnance i skutečnost, že mám v pronájmu jejich vůz a nevím, kolik budou za to účtovat. Ve smlouvě s pojišťovnou mám uvedené, že to nesmí přesáhnout dvanáct tisíc korun. Auto už bude dva týdny v opravě, žádné známky toho, že by je měli opravené.

Vedoucí servisu mi odepsal a za jednání servisního technika se omluvil. Prý budou účtovat za pronájem vozidla 400 Kč denně a prý se budou snažit auto předat v termínu, který stanovili sami. Tak vidíte. Když se člověk v našich končinách nedá, může se ještě dočkat omluvy. 

Auto mi  servisu ve stanovený termín neopravili. Budiž. Alespoň mě uklidnilo, že jsem věděla, že pronájem vozu nepřekročí dvanáct tisíc korun. Když jsem si nakonec jela pro opravené auto, nebylo mi příjemné, že se budu muset opět setkat s nekomunikativním technikem. Ale zvládli jsme to oba, dá se říci, že se snažil. Nevím, zda mu jeho vedoucí něco řekl, ale jedno je jisté. S kvalitou služeb v České republice nemůžeme být vždy spokojeni. V tomto směru máme velké rezervy s porovnáním s jinými zeměmi.