Kouřící matky na veřejnosti

Motto "Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 25.24)

Dnes se opět probírá protikuřácký zákon. Zda jej nějakým způsobem zmírnit. I když nejsem kuřačka, možná bych byla pro určité zmírnění. Co však nelze jakkoli tolerovat, jsou matky s cigaretou na veřejnosti.

Žena musí být žena za každých okolností. Žádné nesmyslné soutěžení vyrovnat se muži, ale zůstat ženou až do konce života. A k ženě patří jemnost, něha, kultivovaný jazyk i noblesní způsob chování. Jenže zkuste se kolem sebe podívat, kam některé ženy všeho věku klesly.

Velmi se mi nelíbí, když na veřejnosti vidím maminku s kočárkem a ona kouří. Nejde jen o ženu s dítětem, jsem vychována tak, že žádná žena nesmí kouřit na veřejnosti. Jestliže tak některá činí, hodí se do hospody páté cenové skupiny.  V podstatě by žádná žena neměla kouřit, protože pak páchne po cigaretách, její polibky chutnají po nikotinu, její hlas časem zhrubne a podobá se mužskému.

Kouřící matka na veřejnosti a k tomu lze přidat způsob, jakým mnohé dnešní ženy hovoří. Dřív jazykem chátry povětšinou hovořily ženy bez vzdělání, dnes však i mezi vzdělanými ženami se najdou takové, které se nedokáží vyjádřit bez vulgarit. Není výhrou pro malé dítě, kouří-li jeho máma kouří v jeho přítomnosti a přidá-li ještě k tomu neladný způsob vyjadřování. Nedbale oblečená matka, mající na sobě hlavně legíny, které jsou natolik elastické, že zakryjí kdejaký špek. Matka s cigaretou. Toť nevábný obraz mnoha dnešních matek. Dle statistik kouří víc žen než mužů.

Nemůže být zákon na všechno. Nelze uzákonit, aby ženy nekouřily na veřejnosti. Nelze uzákonit, aby matky s kočárkem nekouřily na veřejnosti. To zkrátka nejde. Ale co možné je, aby byla děvčátka odmalička vedena k tomu, aby se chovala jako děvčátka, později jako dívky, později jako ženy. Když muž na veřejnosti kouří, když je jeho jazyk sprostý, jsme jaksi ochotní toto skousnout. Ale činí-li tak žena, je to obraz její vlastní ubohosti, obraz toho, že vůbec nepochopila, v čem spočívá ženství a mateřství. 

Opravdu se některým mužům divím, když za svou partnerku či choť pojmou ženu, která kouří na veřejnosti bez ohledu, zda jde s dítětem či ne, ženu, jež hovoří jazykem chátry a je oblečena do mutláků. Mutláky označovala moje babička kalhoty, protože pro ni to byly hlavně šaty, které činily ženu ženou. A i když byla pouhou dojičkou krav, nikdy nekouřila, nikdy nehovořila vulgárně, zkrátka nikdy nedělala ostudu ženskému pokolení. Z životní filozofie mé babičky by se mohlo mnoho dnešních žen učit...