Komouch

Motto "Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí." (Přísloví Šalomounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 27.3)

Slyší-li či čte-li někdo slovo komouch, nemusí mu to nic říkat. Uslyší-li však nebo přečte-li si někdo slovo komouš, je už doma. 

Ve svém předchozím blogu jsem zmiňovala knihu Deník udavače od Jaroslava Jarchovského. Dnes se k ní opět vrátím, neb může být vysvětlením původu slova komouš. Víte, co vznikne, spojí-li se komár s mouchou dohromady? Komouch. Ten, co nevysaje, to po..., slovy eufemistickými pokálí. Zdeněk Jarchovský zvolil výstižnější ekvivalent velmi pejarotivního zabarvení, kterému se raději vyhnu, abych nebyla popotahována za zhrubělý jazyk. Komouch výrazně vystihuje podstatu komunistů. Co nevysáli, to pokáleli. Jejich znárodnění a zabavování majetků se nedá nazvat ničím jiným než vysátím. A co pokáleli? Můžeme říci, že na co sáhli, nebo kam šlápli, tam tráva přestala růst. Jejich vysávání a stálá devastace země nabrala ještě víc obrátek od srpnové okupace 1968, kdy k celkové destrukci společnosti aktivně napomáhala sovětská vojska, rozmístěná na našem území. Komouši označovali kapitalismus za zahnívající, ale dostat se někam na Západ, k západním valutám či západnímu zboží, to jim vonělo nesmírně. Farizejové celým svým tělem i duší (mají-li vůbec jakou). Vyplatí se nevěřit jim ani pozdravení, jak říká můj tatínek.

Člověk nemusel být ani dospělý, aby mu nedocházelo, co se v socialistickém Československu děje. Uvedu příklad své neteře. Tenkrát jí mohlo být takových sedm let a my projížděli Lovosicemi. Šeď, zápach, špína, kam jen oko dohlédlo, a k tomu komunistická propaganda. Na chemičce visel velký transparent se slovy "Buduj vlast, posílíš mír." Neteř si transparent se zájmem přečetla a konstatovala "To je mi pěkný mír, když to tady smrdí." Malé dítě a dokázalo trefně vystihnout charakter doby. Vše tu páchlo, vzduch se nedal dýchat, vzhledem k častým inverzím nesměli lidé vycházet, neboť docházelo k vysokému překračování limitu škodlivin v ovzduší. A aby se soudruzi nějak vykoupili, obyvatelé nejzamořenějších lokalit byli kompenzování každoročním pohřebným. Což byla finanční částka ve výši jednoho tisíc korun. Doporučovalo se, aby ženy ze severních Čech neotěhotněly se Severočechem, neboť hrozilo rizikové těhotenství, samovolný potrat či poškozené dítě. Mně postihlo rizikové těhotenství, které obnášelo strávit téměř půl roku na nemocniční posteli bez jakékoli možnosti si sednout, vstát či dokonce chodit. Opravdu "lahůdka" v socialistickém zdravotnictví. Tenkrát jsem si přála mít možnost zaplatit si nějaký nadstandard, abych to vše mohla strávit pokud možno lépe. Jenže nic nadstandardního socialistické zdravotnictví nenabízelo, já jsem vše přežila silou vůle a syn se narodil zdravý.

Československé zdravotnictví bylo ve srovnání s tím sovětským špičkové, což mi potvrdila spolupacientka, občanka ze Sovětského svazu. Měla štěstí rodit v naší nemocnici, protože byla ženou vysokého oficíra. Dozvěděla jsem se od ní hrůzy, které se v jejich nemocnici běžně děly. Interrupce bez narkózy, ženy rodily v zoufalých podmínkách. Například, když dělníci pracovali na porodním sále se sbíječkami, všude spousta hluku, prachu a špíny, nikoho to však nevyvádělo z konceptu. Na svět přicházeli bezbranní tvorečkové, kterým bylo od narození do vínku dáno, že si musí zvykat na velmi tvrdé podmínky v zemi bratra z Východu.

Už jsem mnohokrát v některých ze svých blogů uvedla, že musíme být opatrní, že nesmíme brát demokracii jako něco, co samozřejmě spadlo z nebe. Demokracie nikdy neladila a neladí uchu komunistově, protože on zná jen diktát. Že někdo dnes říká, že dřív bylo vše lepší, nelze s něčím takovým souhlasit. Do vzpomínek se dostává nostalgie, která mnohdy zkresluje pravý stav věcí. A to je i v případě těch, kteří velebí komunisty, nebo-li komouše, protože za nich bylo vše podstatně horší. Ani dnešek není bez chyb, ale důležitá je svoboda, možnost vyslovit svůj názor. A toto bychom si nikdy neměli nechat vzít, na tom musíme neustále pracovat...