Kličkař

Vyprávění o muži, který v životě jen kličkuje, obchází vše, co se obejít dá, a to mu nese, toto naučil i svou přítelkyni

Motto "Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka)

Adolf Vuml. Samotné jméno nevěstí nic dobrého. Narodil se jako kličkař. Jako člověk, který nerespektuje žádná pravidla, obchází vše, co se obejít dá, aby z toho měl svůj zisk. Po celý svůj život jen kličkuje.

Už v dětství ho kluci neměli rádi, protože podváděl. Podváděl všude, kde se dalo. Při kartách, když se hrál hokej, ve škole lhal učitelům s tváří andělskou, dostal hanlivou přezdívku "Paskřivec". Po škole se něčím vyučil, nikdo přesně neví čím, byl to nějaký obor s maturitou, ale nešlo mu o obor, šlo mu jen o to, aby dostal papír a aby mohl dělat něco, co mu bude přinášet peníze a on se přitom moc nenadře. Úlisnost. Další charakteristický rys Adolfa Vumla. Uměl se vetřít do přízně lidí, které potřeboval. 

Jednou potkal Vincence Pošvu, který je ředitelem velké střední školy. To bylo něco, o čem Vuml snil. Pracovat na škole, mít prázdniny, moc se nenadřít, mít čas na své další aktivity. "Vrána k vráně sedá", platilo to v případě Pošvy a Vumla. Oba s charakterem na štíru, nikdo je neměl za jejich podlosti rád, proto si od samého počátku porozuměli. Pro Pošvu, jenž se holedbal svými kontakty v politice, nečinilo žádný problém přijmout na svou školu Vumla a tam jej nechat učit němčinu spolu s tělocvikem. Pro Vumla to znamenalo splnění snů. Vyplatila se mu jeho povaha, jež v sobě nese rysy dozorce vězeňského zařízení, to mu umožnilo získat si respekt studentů, neboť německy příliš neuměl. Ale drzost mu nechyběla a vynesla mu i v tomto případě. 

Na jednom country bále potkal Barku. Byla tenkrát bez práce, nezaměstnaná, nechtělo se jí pracovat. Jen vyučená s maturitou, přesto měla velké ambice. Vumla jí seslalo samo nebe. Dva lidé, postrádající základní slušnost, si spolu rozuměli od první chvíle. Vumlovi se Barka líbila, sice obličej nic moc, nesl známky hrubosti a dlouhodobého kouření, ale postava pěkná. A Vuml měl ženy rád. Hlavně takové, jakou byla Barka. S pěknými prsy a uměla se mu poddat. Protože už byl ve škole u Pošvy dobře zapsán, dostal sem i Barku jako vyučující tělesné výchovy. Oba si tak zajistili pravidelný příjem, jenž činil spolu s pravidelnými měsíčními odměnami slušnou částku. Tím, že si na škole vymohl, aby mohl učit němčinu jen ve čtvrtých ročnících, získal v červnu spoustu času, když studenti odmaturovali. Spolu s Barkou si otevřeli fast food a prodávali langoše. 

Ačkoli se Vumlovi s Barkou na škole velmi líbilo, neplatilo to pro jiné učitele. Každý nový příchozí, když prozřel a viděl, jak se věci mají, ze školy odešel, což způsobovalo vysokou fluktuaci. Nikoho to však díky Pošvovým kontaktům u nadřízených orgánů nezajímalo. Vuml se zasloužil o to, aby většina studentů zvládla maturitu z německého jazyka. Dělal to tak, že je nechal zpaměti naučit maturitní témata, při jejichž reprodukci se studenti nesměli odchýlit, protože on německy moc neumí. Respekt a kázeň si zajistil drsnou autoritou a despotickým vedením hodin.

Každým rokem mu jeho přátelský šéf zdůrazňoval, že si musí doplnit vysokoškolské vzdělání. On to však s Barkou odkládal na rok další. Když přišlo rozhodnutí z ministerstva školství, podle něhož mohou na školách učit pouze absolventi vysoké školy s pedagogickou kvalifikaci, nepoložilo to našeho kličkaře Adolfa a jeho Barku. Na vysokou školu se vskutku oba přihlásili. Ani jeden si nezvolili svůj obor, neboť by neudělali přijímací zkoušky, zvolili si obor, na nějž není třeba přijímací zkoušky skládat. Tím oborem je matematika a fyzika.

A tak se Adolf spolu s Barkou stali dálkovými studenty oboru matematika - fyzika. Určitě nemají v plánu studium dokončit, chybí jim k tomu schopnosti a inteligence. Nicméně jim toto přineslo novou výhodu ve škole. Nemusí v pátek učit a mohou čerpat studijní volno, čehož hojně využívají. Ale místo studia je možno tyto dva kličkaře vidět, jak prodávají langoše a přemýšlejí, na čem se ještě dá vydělat. 

Možná to ani jeden z nich netuší, ale oba by fyziognomií svých obličejů a chováním mohli hrát zřízence ve filmech z koncentračních táborů, stačilo by jen obléci jim příslušný mundur a film by mohl začít. Potenciál Vuml s Barkou bezpochyby mají...