Když vám vaše dítě krade peníze

Děti v pubertě dokáží dát rodičům zabrat. Z klidného dítka se může vyklubat někdo, koho rodič těžko poznává. Ale je na pováženou, když dítě doma krade

Motto "Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.19)

Mít doma dítě v pubertě je zkouškou odolností všech rodičů. Hormony dokáží s dítětem tak zatočit, že se rodiče až děsí, co se to s jejich potomkem stalo. Myslím si, že puberta dívek je náročnější, dívky prožívají svou hormonální změnu jinak než chlapci. Touží po lásce, doma odmlouvají, ba přímo štěkají, jsou nepořádné a nechtějí se učit.

Představte si, že máte dceru v deváté třídě a jsou s ní jen a jen problémy. Chytla se party mladíků, kteří se pohybují na hraně zákona a vaše dcera chce být jednou z nich. Oni ji mezi sebou nechtějí, ale když vidí, co je pro ně schopna udělat, v některých situacích ji uvítají. Koho z nich by nepotěšila lahev dobrého alkoholu či jídla. A když přijdou na přetřes peníze, které je doma schopna pro ně ukrást, to už je jiná. Proto se ani nebrání, že dívku doma navštíví.

Děvče si domů zve chlapce v době, kdy jsou rodiče v práci. Jim se její domov líbí, je mnohem lépe zařízenější než ten jejich, krom nabídnutého alkoholu je překvapí ještě něčím jiným. Ptá se jich, kdo z nich potřebuje nějaké peníze, vždyť poznala, jak jsou na tom hoši špatně. Ví, kde její matka peníze schovává, stačí jen od chlapců zjistit kolik a pak otevřít zásuvku v matčině komodě a peníze si vzít.

Dívčina matka přijde domů z práce, po dceři ani vidu ani slechu, jde se převléci do ložnice. A jak se tak převléká, spočine její zrak na komodě. Jedna zásuvka je pootevřená. A to je zrovna místo, kam si ukládá své šperky a peníze. Že by ji zapomněla dovřít? Nic takového si nepamatuje, protože je na své věci velmi opatrná. Nahlédne do zásuvky a vidí, že žádný z šperků nechybí. Nahlédne do sáčku, v němž má své úspory, a zhrozí se. Bylo tam devět tisíc korun a sáček je prázdný. Je šokovaná a ví, že v tom musí mít prsty dcera. Ale ta doma není, poflakuje se se svou partou městem.

Matka dceři zavolá a řekne jí, aby jí ihned peníze vrátila. Dívka na to neřekne vůbec nic. Jaké pocity musí zažívat rodič, který zjistí, že má doma zloděje? Vždyť on přece nikdy nekradl, své rodiče poslouchal, nikdy se nedostal do rozporu se zákonem. A najednou jeho jediná dcera ukradne peníze a dá je někomu, kdo nezná nic jiného než alkohol a fet. 

Co mohla matka udělat. Zburcovala svého manžela, otce i syna a vyrazí spolu s nimi do míst, o nichž předpokládá, že tam její dcera musí být. A opravdu ji najdou. Ve společnosti mladíků, které lze nazvat grázly. Všichni jsou matčiným příchodem i její družinou překvapeni. A ještě víc jsou překvapeni, když nastává výslech. Matka po chlapcích chce, aby jí vrátili oněch devět tisíc korun. Všichni zatloukají, že žádné peníze nedostali. Až poté, když je jim vyhrožováno policií, jsou ochotni zajít domů a vše probrat se svými rodiči.

Návštěva rodin, jež jsou v dnešní době označovány za vyloučené, není nic příjemného. Všichni lžou, všichni tvrdí, že jejich děti jsou slušné. Ale když padne zmínka o policii, vše se mění. Obdarovaní hoši nakonec přiznávají, že peníze dostali, ale už žádné nemají. Nakonec slíbí, že peníze vrátí do týdne.

Nezáviděníhodná situace, jakou dcera své mámě připravila, není-liž pravda? Jak postupovat v případě dítěte, které nemá žádné zábrany a krade doma peníze? To už je velmi vážný delikt. Dívka je potrestána domácím vězením, matka jí na noc sebere její mobil. Přijít o mobil je snad nejhorší trest, jaký mohla dostat. Během noci třikrát mámu vzbudí a ptá se jí, zda jí může telefon vrátit. Nestane se tomu tak. Dívce ještě není ani patnáct, poslat ji tedy někam na brigádu, kde by svůj hřích odčinila, možné není. Matka tedy rozhodne, že dívka bude doma vykonávat všechny domácí práce.

Když selže výchova rodičů, je na místě pomoc odborná. Ale sehnat v dnešní době psychologa, který vás může přijmout, není vůbec snadné. Psychologové jsou zavaleni prací a objednací lhůty jsou tři měsíce. Ze svého dětství si nevzpomínám, že by někdo potřeboval pomoc psychologa. Většina dětí žila v úplných rodinách, v nichž jeden z rodičů byl ten přísnější. A poslouchat se muselo, jinak přišel na řadu pořádný výprask. 

Neumím si představit, že bych doma něco sebrala. Byla jsem vychována, abych dodržovala základní morální zákony, jež jsou obsaženy v Desateru. Nemusíte být ani věřící, protože deset základních mravních norem Desatera by měly platit pro každého. A když je člověk dodržuje, má pak klidný život, spí se mu dobře a nepotřebuje žádného psychologa. Copak je něco špatného na zákonech, jež říkají, že v životě budeme ctít rodiče, nebudeme krást, nebudeme závidět, nebudeme podvádět svou manželku či svého manžela...? Ne, na těchto zásadách není nic špatného, jen na ně mnoho lidí zapomnělo. Nebo na ně ani nezapomnělo, ale jsou tak hloupí, že vše, co je spojováno s vírou v Boha, považují za nesmysl. Pak se nelze divit, že se společnost nachází v marasmu, v jakém se nachází...