Když sním o Vánocích

Dnes je první neděle adventní. Advent hovoří o očekávání. Lidé stále něco očekávají, před Vánocemi to může být výraznější. Nebo také ne.

Motto "Shledal jsem, že moudrost nese více užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma." (Kazatel I, Týž úděl všech, 13.13)

Vánoce. Získaly si přízvisko nejkrásnějších svátků roku. Nejrodinnějších svátků. Anebo také svátků, které lidi nenávidí, svátků, v nichž se někdo může cítit nejosaměleji na světě. Svátků, při nichž někteří lidé končí na pohotovosti, protože jejich tělo nezvládá nadměrný přísun jídla a alkoholu. Lidé v depresi. I to je jedna z podob Vánoc.

V době předlistopadové jsme psali Vánoce s malým písmenem. Bezcenné svátky, které si pro politické představitele naší země nezasloužily být psány s velkým písmenem. Psaly se tedy s malým, ale byly pro nás velké. Člověk se měl na co těšit. Už to začínalo Mikulášem, kdy jsme dostávali balíčky plné voňavých mlsků. A nechyběly ořechy, datle, fíky, mandarinky. A výborné čokoládové figurky. Mikuláš v nás nastartoval těšení na den nejkouzelnější. Když doma zavoněl stromeček, nejprve to býval smrček, aby byl posléze vyměněn za borovičku, na niž jsme si neradi zvykali. Osvětlení jsme nemívali, stačily nám prskavky či svíčky. A ozdoby byly věru krásné. Skleněné a bohatě zdobené. Žádné Made in China, ale Made in Czechoslovakia. A k tomu jsme si zpívali Vánoce, Vánoce přicházejí. Dokonce i ve škole. A doma to vonělo po vanilce, skořici, hřebíčku, spíž se slibně plnila všemi dobrotami, které se podávají na Vánoce. Domácí čokoláda. Věřili byste, že jsme ji chodili tajně mlsat, že jí zbylo opravdu poskrovnu na prostřený vánoční stůl? Maminčina čokoláda chutnala lépe než dnešní, reklamou propagovaná Milka. Žádná sériová výroba, ale tajný recept, který se tradoval z generaci na generaci. Pod stromečkem jsme nacházeli to, co právě frčelo. I v Československu věci frčely. Kozačky z NDR, kaliopky, rifle, koupené v Tuzexu. A pletené čepice, ocelovým kartáčem rozčesané, aby působily jako mohér. Já jsem pod stromečkem hlavně milovala knihy a gramofonové desky. 

Black Friday. Tak to je současnost. První neděle adventní a vy odevšud slyšíte Black Friday. No není to přinejmenším ohavné? Kam až oko dohlédne, všude samá komerce. Přecpané obchody zbožím, všude samé tlačenice, dokola hrající koledy, unavené prodavačky. Spousta světel, hluku, spěchu. To vše ubírá na kouzlu Vánoc, na adventu, jenž by se měl odvíjet v rozjímání a těšení se na čas, kdy bude rodina spolu. Umělé vánoční stromky, umělé ozdoby Made in China, spousta náhražek, které postrádají opravdovost. To je dnešní podoba času předvánočního. Lidé se ženou za něčím, ale přitom není důvod. Všeho je dostatek, až příliš dostatek, že mám obavy o naši planetu. Že ji stále více zaplňujeme zbytečnosti, které veskrze ani nepotřebujeme. 

Vánoce, to je stromeček, jsou to koledy, cukroví a vůně domova. Hlavně pohoda a klid. A pocit sounáležitosti. Že tu nejsem sám...