Když se neloučím

"Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost. Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali možná že nepřijdem že přijde jiný host." (Vítězslav Nezval, Sbohem a šáteček)

Motto "Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět?" (Kazatel, Boží dary, 2.24)

"Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost. Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali možná že nepřijdem že přijde jiný host." Krásná slova Vítězslava Nezvala jsem si pro dnešní blog zvolila úmyslně. Sice se neloučím, nicméně se na nějakou dobu odpojím, neb odlétám někam daleko. "Daleko od hučícího davu," opět slova klasika, tentokrát Thomase Hardyho. Budu pryč od hučícího davu, budu kdesi v přírodě, kam příliš mnoho lidí nezavítá. A budu vnímat jiný svět, který mi přinese další bohatství. Zda to bude adrenalin jako na Kubě, uvidíme, doufám, že nebudu zažívat něco obdobného. Ale člověk není nikdy sám, všude žijí dobří lidé, a nemusím se proto plašit.

Pociťuji v sobě velký vděk za to, že mohu žít v zemi, jež se dokázala oprostit od diktatury. Že je dnes na každém jedinci, jakou životní cestu sobě zvolí, každý máme svůj život ve svých rukou a máme možnosti. Jestliže mám nějaký cíl, je jen na mně, zda tohoto cíle dosáhnu. Je to otázka mé vůle, mého snažení, mého odhodlání i síly nenechat se odradit případnými neúspěchy. Mohu se považovat za šťastného člověka, kterému byla do vínku dána ctižádost a pracovitost, chuť se stále někam posunovat, neustrnout a hledat nové výzvy, které tu jsou. Stačí se jen kolem sebe rozhlédnout a vybrat si, co se mi nabízí. Nebát se, neodkládat věci na zítra, jednoduše popadnout šanci za pačesy. 

I když už není člověk mladý, neznamená to, že by měl složit ruce do klína a od života už nic neočekávat. Protože je stále něco, nač se jeden může těšit, byť to může být i maličkost. Důležité je prožívat pocit štěstí, že se mé těšení naplnilo. Začínám se těšit, že budu zažívat něco nového, že budu plná pokory, že žiji, že mně zdraví slouží a že se budu setkávat s novými lidmi. Že uvidím jinou kulturu, okusím jinou kuchyň, budu se moci koupat v moři, jež bude víc než teplé. A do toho úsměvy domorodců, protože letím do země úsměvů a pracovitých rukou.

Zatímco budu pryč, tady se budou slavit Velikonoce. Jsou považovány za svátky nového života, na jaře všechno začíná znovu. Přeji tedy všem, aby nechali do sebe vstoupit nový vzduch, naslouchali zpěvu ptáků a nezapomínali na tradice, které jsou s Velikonocemi spojeny. A radovat se z maličkostí. Třeba že mi vykvetl hyacint. Nebo se mi povedl velikonoční beránek. Těch "nebo" k pocitu radosti je mnoho, záleží jen na každém z nás.

Krásné Velikonoce i jaro...