Každý se narodíme s pěkným kapitálem

Když se narodíme, přicházíme na svět už s pěkným kapitálem. Věřili byste, že lidské tělo může mít cenu až 45 miliónů dolarů?

Motto "Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši, všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost byla při stvoření, 8.35)

A pak ať mi někdo říká, že je chudý. Dočetla jsem se, že každý z nás má ohromnou cenu, až čtyřicet pět miliónů dolarů, když započítáme naše srdce, plíce, ledviny, DNA a kostní dřeň. Cena je uvedena v dolarech, v našich poměrech jsme všichni téměř miliardáři. A s takovým pocitem se dobře žije, žijeme si jako boháči. A měli bychom přistupovat ke svému tělu jako k něčemu velmi hodnotnému. A ne se svým tělem zacházet jako s veteší. Koupíme-li si nové auto, hýčkáme je, jezdíme s ním na garanční prohlídky, pojistíme je proti všemu možnému. Ale jsme tak ohleduplní ke svému tělu?

Jak dlouhá může být naše záruční lhůta, když se v průměru dožíváme až osmdesáti let. U auta může být šest let za předpokladu, že jezdíme na pravidelné garanční prohlídky. U lidí musí být záruční lhůta delší. Podaří-li se nám uchovat auto osmdesát let, je z něj veterán a má velkou cenu. My lidé jsme ve svých osmdesáti letech také veteráni, ale na rozdíl od aut je naše cena nízká. Někdo vylágroval motor, někomu odešel podvozek, do někoho se dala rez, někdo by potřeboval nový lak. Někdo má v nepořádku startér a nemůže se nahodit, někdo má moc velkou spotřebu, někdo má špatné spalování a znečišťuje ovzduší. Tyto defekty jsou ponejvíce způsobeny tím, jak ke svému tělu přistupujeme.

Pokud jde o mě, už v záruční lhůtě nejsem, nicméně nemám ještě prošlou trvanlivost. Vždyť kdykoli chci, nastartuji bez jakýchkoli obtíží. A kdyby bylo jen u startování. Můj dobrý stav se projevuje i v tom, že světla svítí, stěrače stírají, blinkry blikají, motor jsem zatím nevylágrovala, podvozek je v pěkném stavu, tlak v pneumatikách předpisový. Zatím nekoroduji, dobře péruji, výfuk nemám prasklý, spotřeba paliva nízká, nikde nic neuniká ani neprosakuje, spaluji jako zamlada. Vyjedu všechny kopce, předjíždím i mladší ročníky. Sice ne příliš velká, ale uvezu i dva, vejdu se kamkoli, nikde nepřekážím. A zatím jsem všechno ubrzdila. I když nějaký ten škrábanec, první dojem vskutku dobrý. Jedu-li do takové myčky a projdu-li všemi procedurami, to pak vypadám, jako bych právě sjela z výrobního pásu. Jinými slovy, svého těla si považuji a umím mu dopřát. Trochu těch dobrot, trochu vášně, trochu odpočinku, nemám sice garážové stání, ale pobyt na čerstvém povětří prospěje každému. A ono mi to vrací svým výkonem. 

Měla-li bych to vše celé shrnout. Jsem dobrá česká značka, šetrným užíváním se mohu dožít i veteránství, kdy bude má karoserie horko těžko držet pohromadě, zkrátka stará ojetina, ale budu moci s úsměvem říci, že jsem toho v životě hodně najela. I po silnicích, které byly plné výtluků. Bodejť by se mi dobře nejezdilo s vědomím, že jsem se narodila s takovým kapitálem. Svým tělem...