Kam se poděly dobré mandarinky?

K názvu tohoto blogu jsem se nechala inspirovat výbornou francouzskou komedií Kam se poděla sedmá rota? 

Motto "Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost!" (Kazatel 1, Hledání blaženosti, 2.1)

Zatímco francouzská akční komedie ze sedmdesátých let pobaví i po letech, mandarinky v současnosti vás tolik nepobaví. V sedmdesátých letech jsme čelili nemilosrdné normalizaci, každopádně se tu našly světlé body, z nichž se bylo lze radovat ze života. A tím byly mandarinky, jež se objevovaly před Mikulášem, případně před Vánocemi. A kdo měl štěstí, mohl si zakoupit jeden kilogram. Víc nám soudruzi nedovolili. Kdo byl mazaný, a takových lidí bychom v našem národě našli víc než dost, šel si vystát frontu na mandarinky už odpoledne a další fronta jej čekala ve 14 hodin. To se obchody se zeleninou a ovocem po polední přestávce opět otevřely a našinec se mohl potěšit dalším kilogramem. Jenže každý neměl to štěstí utéci z práce, spoléhalo se na sousedky v důchodu, které se někdy obětovaly a dopolední frontu pro nás vystály. 

A jak chutnaly mandarinky, které se prodávaly za soudruhů? Nesrovnatelně lépe než ty, které si můžeme zakoupit dnes. Ty dřívější se daly lehce oloupat, voněly jako mandarinky, byly bez pecek, jednotlivé dílky se daly lehce oddělit a byly sladké. Chutnaly jako dar z nebes a lidé se radovali, že mohli obohatit svůj jídelníček něčím tak lahodným, jakým mandarinky bezesporu byly. Totéž platilo i o pomerančích, s výjimkou těch, které jsme dováželi od Kubánců. Kubánské pomeranče se nedaly oloupat, chutnaly mdle, ale byly alespoň sladké.

Jak vypadají dnešní mandarinky. Je období, kdy se tradiční letní ovoce vyměnilo za citrusové plody. Máme možnost si nakoupit mandarinek i pomerančů dle libosti, je ale otázkou, čí peněženka to unese. A když je naše peněženka vstřícná, můžeme si zakoupit cosi,, co je označováno za mandarinky, ale v podstatě to jsou jaksi podivné mandarinky. Je jedno, zda si zakoupíte ty v síťce, nebo volné, liší se v ceně, ale kvalita obou bývá podobná. Dnešní mandarinku jen tak neoloupete, když se vám to podaří, pod slupkou se skrývá cosi, co vůbec nevoní jako mandarinka z dob soudruhů, velmi často bývá plná pecek, kyselá a jednotlivé dílky lze oddělit nesnadno.

Říkám si tedy, kam se poděla dobrá mandarinka? Když stojím v obchodě, vidím ovoce, které je označeno za mandarinku, velmi váhám, zda si mám koupit něco, co by se více hodilo klukům místo kamení. Kluci odmalička rádi něčím hází a dnešní mandarinka je spíše vhodná k vrhání než ke konzumaci. Dnešní mandarinka je tvrdá jak kámen, a když se nám ji podaří oloupat, okusíme-li ji, obličej se nám zkřiví kyselostí a my si tak další sousto rozmyslíme. A kdo chce za něco takového utrácet peníze? Totéž platí i o pomerančích, které rovněž nejsou za hubičku, a pod jejich slupkou, s jejímž oloupáním bojujeme stejně jako s mandarinkou, se skrývá buď něco vyschlého, nebo kyselého. A k tomu s peckami. No řekněte, nejsou lepší česká jablka? Ale i jejich zakoupením si uděláme vítr v peněžence...