Kam s nimi? Kam s mladými?

Motto "Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 20.4)

Pro název dnešního blogu jsem se nechala inspirovat Nerudovým fejetonem "Kam s ním?" Autor v něm řeší problém, kam se starým slamníkem. Jeho slova jsem parafrázovala, slamník jsem si na zřetel nevzala. Zato mladé, nezaměstnané.

Minulý týden se ve zprávách hovořilo o problémech mladých lidí do 29 let, kteří jsou evidováni na úřadech práce. Tito lidé mají problém najít si práci, protože prý nemají žádnou pracovní zkušenost. Sama osobně bych problém v tom, že jsou nezaměstnaní, neviděla v jejich nulové pracovní zkušenosti, viděla bych to jinde. V jejich životech schází plnění jakýchkoli povinností, jejich dny postrádají pravidelný režim a od toho se vše odvíjí.

Není pochyb o tom, že nás prvotně formuje naše rodinné prostředí. Pracují-li rodiče, plní-li si své povinnosti, pak dávají dobrý předpoklad k tomu, že si jejich děti povedou obdobně. Jenže v dnešní době zmizel rodinný model, děti se mnohdy rodí do společenství, která mají k rodinám velmi daleko. Rodí se jako nemanželské. To je nepochybně do budoucna velmi poškozuje. Další stupeň, který je může negativně ovlivnit, jsou základní školy. Ty vytvářejí jakési skleníkové prostředí, v němž se co nejvíc vychází vstříc dětem lenivým, které se vzdělávat nechtějí. A protože kolikrát jejich rodiče mají odlišné priority, než kterými je výchova potomka, velmi často sahají k řešení, jež je má zbavit rodičovské odpovědnosti. Základní školy jsou zaplavovány různými potvrzeními, která učitelům sdělují, že žák ten a ten není schopen vykonávat to a to. Má-li rodič peníze, není pro něj problém si jakékoli potvrzení od psychologa obstarat. Pak přijdou střední školy. V dnešní době chce mít každý maturitu, na učební obory se hledí s despektem, proto máme přehršel škol, které se považují za střední a které mají připravit studenty k maturitě a do pracovního procesu. Jestliže jedinec pochází z rodinného prostředí, v němž nebyl nastaven žádný řád, v tomto duchu dále pokračoval na základní školu, kde je možno vyhýbat se plnění povinnostem na základě nejrozličnějších psychologických dobrozdání, nemůžeme předpokládat, že to na střední škole bude jiné. Tady studenti, kteří nejsou odmalička vedeni k tomu, že den má svůj režim, využívají jiných možností. Do školy nechodí. Možná na začátku školního roku, aby se jen ukázali, ale posléze je téměř nikdo nevidí. Zatímco se ZŠ potýkají s žáky, kteří rádi vykazují všemožné poruchy učení, na středních školách vévodí vysoká absence. A s ní si málokterá škola poradí. V podstatě by si uměla poradit, protože by studenta s vysokým počtem zameškaných hodin ze školy vyloučila. Ale neudělá to, protože je to v našem školském systému nastaveno tak, že co student, to peníze pro školu. Studenti o tom dobře vědí, a proto na to spoléhají. Hodiny mívají řádně omluvené, důvodem bývá nemoc. Už nejsem dlouho mladá, ale opravdu si nevzpomínám, kdy jsem byla naposled nemocná. Nechci být nemocná, tak to mám u sebe nastavené. ale SŠ mládež je vynalézavá, pokud jde o její choroby. Někteří z nich by už museli být na pravdě boží, vezmeme-li v potaz vysoký počet hodin jejich absence. Ale prochází jim to, protože jim to náš systém dovoluje. A pak, když opravdu opustí prostředí školy a mají začít pracovat, se potýkají s velkým problémem. Ráno vstávat, provést ranní hygienu, něco posnídat a vydat se směrem plnění pracovních povinností. Ale oni to nedokáži, nikdo je předtím nevedl k tomu, že den má mít určitý řád, že ke každému dni patří nejprve povinnosti, pak zábava.

Není se co divit, že mladí lidé do 29 let mají problémy najít si práci. Nemusí jít jen o dělnické profese, své by mohli říci i ředitelé bank. I ti se potýkají s lidmi, kteří nebyli nikdy vedeni k tomu, že každý den musí mít svůj řád. Čím dřív toto mladí lidé pochopí a naučí se to, tím lépe pro ně. Jinak budou nadále registrováni na úřadech práce, které jen těžko něco zmohou....