Kam jsme se to propadli

Motto "Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním daru." (Přísloví Šalomounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 25.14)

Hodnotím-li současnou vládu spolu s prezidentem naší země, přijde mi, jako bych se vrátila v čase zpět. A znovu se ocitla ve světě praktik, jež byly poplatné komunistickému režimu.

Nicneříkající fráze, propaganda vládní strany, k tomu opakované lži a mlžení. Možno přidat i papalášství. Rovněž šmelinářství, pochybné kšefty lidí, kteří se pohybují v okolí vrcholných politiků. Ti zřejmě nepostrádají pocit, že se jim nemůže stát nic. Protože se tak vnímají i prezentují. Rovněž nelze opomenout, že velmi klesla úroveň vyjadřovacích prostředků, stačí zmínit projevy samotného premiéra, který, když je rozčilen, ztrácí vládu nad způsobem vyjádření svých myšlenek. Zkomoleniny, v nichž se prolíná čeština se slovenštinou, nejsou ničím neobvyklým. V mnohém předčí předlistopadového soudruha Miloše Jakeše.

Celkovou neutěšenou atmosféru dnešních dnů v České republice tvoří ta část populace, která není schopna dát si dohromady, kolik jsou dvě a dvě, a potřebuje být někým řízena. Používat vlastní rozum je těmto lidem naprosto cizí. Jejich mozek je natolik poničen sledováním komerčních seriálů, že zlenivěl, není schopen samostatného úsudku, ani smysluplného vyjádření. Tento jejich nedostatek má snad kompenzovat hlava hnutí ANO Andrej Babiš. Tomu věří a nic je nedokáže v jejich přesvědčení zlomit. Nevadí jim, že máme premiéra, jenž je trestně stíhaný, že nad ním stále visí Damoklův meč, pokud jde o jeho střet zájmů a dotaci na Čapí hnízdo, že nemá vyřešený vztah se synem z prvního manželství, že nemá čisté lustrační osvědčení. Snad žádný z polistopadových ministrů neoplýval takovou dávkou servility, již vykazují ministři za hnutí ANO. Donekonečna omílají fráze, jenž jim pravděpodobně byly nařízeny, aby opakovali, pokud jde o problémy jejich lídra Andreje Babiše. Na přímou otázku novinářů nejsou schopni odpovědět přímo, počínají si úplně stejně jako jejich vůdce. Připomínají mi předlistopadové komunisty, kteří papouškovali vše, co jim ÚV KSČ nařídil, aby říkali. Vše bylo řízeno z Moskvy.  Mám dojem, že ten z ministrů, kdo by prosazoval svůj vlastní názor, by byl ze svého postu odejit. Něco takového tu už jednou bylo po srpnové okupaci sovětskými vojsky v roce 1968. Kdo nesouhlasil s touto okupací, musel opustit své místo a novou práci hledal jen těžko. Je rovněž neodpustitelné, že současná vláda rozdává předvolební dary a ignoruje fakt, že zemi zadlužuje stále víc.

Premiér Babiš v sobě nezapře bývalého komunistu, je patrné, že v tom uměl chodit před listopadem 1989, kdy se dobral vysokého postu díky svému komunistickému původu i posléze rudou stranickou knížkou. Komunisté se nezastavili před ničím. Platí stejně i o něm. V honbě za majetkem je schopen přísahat na zdraví svých dětí, uchyluje se k bohapustým frázím typu "budu za vás bojovat až do roztrhání těla", což zavání propagandou, na niž byli bolševici mistři. Jenže většina populace jim nevěřila, protože stačilo vidět, čeho jsou schopni a kam naši zemi dovedli. 

O prezidentu Zemanovi jsem už psala mnohokrát, není mi jasné, proč se svého postu stále drží, když není zdráv. Stačí jej zahlédnout, aby jednomu došlo, jak rychle mu ubývají síly, Je obklopen nedůvěryhodným spolčením, který prezentují jeho kancléř Minář a poradce Nejedlý. Vypadá to tak, že především těmto pánům jde o to, aby zůstal pan Zeman ve funkci, protože jim to umožňuje provádět pochybné obchody. 

Kam jsme se to jen propadli a kam se propadáme, když jsme se stali imunní a lhostejní k tomu, co nám tu současná vláda spolu s prezidentem předvádějí. Není to nic, na co by mohl být slušný člověk pyšný. Politika není nic čistého, ale aby se stala doslova žumpou, je snad trochu moc. Nebo snad ne?