Kafkárna

Zamyšlení učitelky nad tím, zda je v pravomoci ředitele změnit žákovi známku, aniž by to s ní probral.

Motto "Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 16.8)

Vše, co se kolem mě teď děje, bych nazvala kafkárnou. Je to termín, který se používal v předlistopadové době k označení něčeho absurdního. Příklad. Řekněme, že je rok 1986 a vy jdete do banky a tam si chcete koupit sto amerických dolarů. Což bylo nemožné. Bankovní úředník by na vás asi vykulil oči a myslel byste si, že jste spadli z višně. Čili kafkárna. Franz Kafka dokázal popsat absurditu své doby. A nejen doby své, v tom je nadčasový.

Něco obdobného teď prožívám. Po letech jsem se vrátila do školství a vidím, jak je stav našeho vzdělávacího systému více a více neutěšený. A řekla bych, že se na něm velkou měrou podílejí někteří ředitelé škol, možná i učitelé. Pan Ivo Toman, jenž patří mezi nejúspěšnější lidi v naší republice a vydal mnoho publikací, v nichž se zabývá např. zabývá motivací, úspěchem, uvedl něco v tom smyslu, že školy jsou nátlakové organizace, které učí žáky alibismu. Jeho slova se mi potvrdila za necelých deset měsíců, kdy mám možnost nahlédnout do toho, co se ve školství děje.

Vrátím se k pojmu kafkárna, jenž zažívám v souvislosti s tím, co se ve školství odvíjí. Žák hajluje, ale brání se potrestáním slovy, že se nikdy ve škole o nacismu či fašismu neučil. Žák chodí po škole s elektronickou cigaretou, ale trest pro něho bude jen symbolický, protože se mohlo jednat o žáka, jenž je závislý na nikotinu, a tudíž si elektronickou cigaretu vytáhl z kapsy mimoděk. Žák ve škole neprospívá, rodič žádá o jeho přezkoušení. Žák je před očima rodiče přezkoušen, jsou přítomni i žáci ze třídy, dotyčný žák neumí vůbec nic a otec toto připouští. Další den se rodič dostaví do školy, domluví si jednání s ředitelem školy. Ten si rodiče vyslechne, a aniž by si vyslechl učitele, který navrhuje nedostatečnou, sám změní známku z nedostatečné na dostatečnou. Je v pravomoci ředitele známku sám opravit?

Velmi těžko se mi popisuje to, co právě cítím. Je to především obrovská skepse a zklamání, když vidím, co všechno je v české škole možné. Že se ustupuje zlu a bezpráví se stává součástí naší každodennosti. Vše začíná v rodinách a má další pokračování ve škole. Vidím, že škola mnohdy přispívá k tomu, aby věci fungovaly hůře a hůře. A proto se nedivme marasmu, kterým jsme obklopeni stále víc a víc. A že ho bude přibývat, o tom jsem přesvědčena.