Jedině Igor Hnízdo

Porodnost se u nás snad zvyšuje, ale kdo ji zvyšuje? Nepřibývají děti z rodin, v nichž rodiče neplní svou funkci?

Motto "Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí." (Přísloví Šalamounova, Slova moudrých, Přijímej otcovské ponaučení, 13)

Stále se nemohu srovnat s tím, jak to v českých školách vypadá. Po několika letech, kdy jsem pracovala jako lektorka angličtiny, jsem zpět ve školství, kde jsem se ocitla čirou náhodou. Mé rozčarování nebere konce, protože jednak učím na běžné základní škole, jednak na výběrové střední škole. Mezi oběma školami je nebetyčný rozdíl. 

Na základní škole vidím téměř dennodenně děti, které jsou zanedbané. Někdy mě v souvislosti s nimi napadá výraz vlčí děti. Někdo je zplodil, matka je porodila a to je asi vše, čeho se jim dostává. Učím děti, které mají hodně sourozenců, každé z nich má jiné příjmení. Matka zůstává stejná, ale otcové se mění. Je jich celkem třeba šest. Šest dětí, jejichž otcové jsou odlišní, ale jedno mají společné. Neumí se chovat, to vůbec ne, jejich oblečení je nevábné, sešity i učební pomůcky mají v nepořádku. Neučí se a je jim to jedno. Nejsou to jen děti ze sociálně slabých rodin, s nimiž jsou neutuchající problémy, ale i děti, pocházejících z rodin s velmi slušnou životní úrovní. Jejich rodiče si bohužel našli nové partnery a děti odsunuli na vedlejší kolej. Citová deprivace jen nahrává rozličným agresím a půtkám vůči spolužákům i učitelům. Děti jsou dnes drzé nejen k učiteli, ale pokračují dále. Namíří si to i proti zástupci ředitele. Kdy budou útočit i na samotné ředitele? Když si vzpomenu na své dětství, ředitel školy spolu se zástupcem byli pro nás bohy, vůči nimž bychom si nedovolili vůbec nic. My jsme se drželi zpátky, i pokud šlo o učitele. Jenže některé dnešní děti si budují svou pozici ve třídě tím, že útočí vůči svým nadřízeným. Pojem úcta a lidská důstojnost jim nic neříkají, protože to z domova neznají.

Jak většina dětí, které učím, komunikuje. Řevem a fyzickými útoky vůči spolužákům. Nejsou schopny odlišit to, co je slušné, a to, co není slušné. Nikdo je tomu doma neučí. Nikdo je nevede k tomu, že jsou v životě nejprve povinnosti, potom zábava. Řekla bych, že matkám těchto dětí stačí, když jim dají s sebou do školy dvoulitrovou kofolu, nějakou svačinu, a tím jsou jejich mateřské povinnosti splněny. Když jsem zaslechla informaci o tom, že se porodnost v naší zemi zvýšila, říkám si, že ji možná zvyšují tyto ženy, které plodí děti s novými partnery, aniž by jim poskytly opravdový domov. Staly se pro ně jejich děti jen zdrojem příjmů? Nemusí pracovat, stačí pobrat sociální dávky a toto předat svým dětem jako model chování. Chodit si pro peníze na poštu, protože většina z nich ani nemá účet v bance.

Opravdu prožívám nelehké chvíle, když vidím, kam se doba posunula. A co teprve děti z dětských domovů. Tam je jim povoleno snad všechno. Jen aby se vychovatel nedostal do rozporu s lidskými právy. Znám chlapce, jehož matka odložila do dětského domova. A pak k němu přidala i mladšího bratra. A není tomu konec. Její poslední dítě skončilo v kojeneckém ústavu. Matka se o své děti nestará, pracuje v Německu. Je otázkou, co tam dělá. Svým dětem nedá jako máma nic. Jen je plodí. 

Neumím si představit, čemu musí čelit vychovatelé dětských domovů. Rodiče tam odloží své dítě, někdy i  víc dětí, nechtějí se o ně starat, protože jim chybí pocit zodpovědnosti. Tito lidé, i když o své děti nechtějí pečovat, jsou však natolik drzí, že si vymaňují, jaké účes má jejich dítě mít, jaké léky by mu neměly být předepisovány, diktují vychovatelům podmínky. Nemohu jejich jednání označit za nic jiného než za drzost a opovážlivost. Opět musím poukázat na demokracii naruby, která se u nás zabydluje stále víc.

Přála bych každému, aby mohl nahlédnout do dnešních škol. Učitelovy pravomoci jsou značně limitované, potrestat žáky nemůže, špatné známky jim nevadí, propadnou a přitom pokračují dál. Na prvním stupni mohou propadnout jednou a pak pokračují dál. Totéž platí i o druhém stupni. Co s takovými dětmi, které se pro své rodiče povětšinou staly zdrojem příjmů, když jsou nevzdělavatelné a těžko zvladatelné. Jedině učitel Igor Hnízdo z Obecné školy. Jedině taková osobnost učitele může nevychované děti zvládnout. Ne každý je schopen žít v demokracii, na někoho bohužel platí tvrdá ruka. 

Stěžujeme si, jak se děti chovají, ale jak se chováme my, dospělí? Děti se nemohou chovat hůř než my. Od nás se všemu učí, poskytujeme jim k tomu dost prostoru. Naše vulgarity, agresivita, amorálnost. Vím, že se opakuji, ale pro mě je to, co vidím kolem sebe, natolik ožehavé a bolestné, že nedokážu mlčet. Velmi se mi nelíbí,když vidím, že slušní lidé jsou postaveni mimo hru, místo toho se dostává právům lidem, kteří se chovají asociálně a toto předávají svým potomkům. Morálka klesla na samé dno, že si myslím, že to takhle nepůjde donekonečna. Že přijde odezva na vše, co se děje. Mám na mysli úpadek mravní, za nějž viním především rodiče a společenský systém, který všemu nahrává.