Jedině do šrotu

Patří jedině do šrotu. Koho mám na mysli? Staré struktury a myslím si, že se to opět ukázalo. Ukázal nám to senátor Štěch

Motto "Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.20)

Něco tak hloupého jsem už dlouho neslyšela. Myslím tím poslední úlet pana Štěcha, když se vyjádřil na adresu osob samostatně výdělečně činných, aby se nechaly zaměstnat nebo by měly platit vyšší odvody. To může říci jen někdo, kdo se nikdy neživil sám, řekne to někdo, kdo se téměř po celý svůj život živí na úkor státu. Co pan Štěch jako zaměstnanec státu přináší? Nic nevyrábí, tudíž nepřináší nic. Jen prohlašuje slova, která vyvolávají velkou averzi. Živnostníci a drobní podnikatelé jsou naopak potřeba, nezatěžují stát, protože si musí všechno platit sami. Když se podíváme na pana senátora, ten se pohybuje úplně odtržený od reality. Náhodou jsem jej potkala ve střešovické nemocnici, měl s sebou ochranku. A ta také něco stojí. Žádný živnostník či malý podnikatel nepotřebuje žádnou ochranku, v případě senátora je tomu ale jinak. A takový senátor si nevidí do úst, když říká nesmysly. Vždyť on sám je hodně drahý špás pro státní pokladnu. Být jím, raději bych mlčela a hloupě na sebe neupozorňovala. Tak bych snad mohla zachránit potápějící se loď se sociální demokracií.

Pan senátor by se dal označit za hodně starou strukturu. V předlistopadové době člen komunistické strany, která mu bezpochyby pomohla. Začal dělat do odborů, za soudruhů se odborům říkalo Revoluční odborové hnutí. Jakápak revoluce, když jsme žili v diktatuře. Docela si také umím tohoto pána představit, jak pochoduje po boku Lidových milicí, či je pomocníkem Veřejné bezpečnosti. To byli za bývalého režimu lidé, kterým práce nevoněla, ale peníze a vliv ano. A pro ně byli tito lidé schopni udělat cokoli. Normalizace byla moc špatná, byla dobou temna a velkého útlaku pro náš národ, proto odsuzuji všechny, kteří se stali členy KSČ, aby na své členství zapomněli po Listopadu 1989. Nevedla je k tomu láska ke straně, ale hmotný prospěch. Pan Štěch byl soudruhem jen do roku 1989. Nová doba jej přenesla do zakládajícího Občanského fóra. Je zářným příkladem toho, jak člověk dokáže rychle změnit své politické přesvědčení, aby se dostal do jiné politické strany, jinými slovy, aby byl stále u koryta a mohl si blaženě pochrochtávat, jak mu to zase vyšlo. Živnostníci ani drobní podnikatelé žádné koryto nemají, neb se musí hodně ohánět, aby se uživili. Není to nic lehkého, ale jsou-li šikovní a pracovití, výsledky jejich práce jsou jim odměnou.

Docela bych ráda poslala pana senátora do oblasti drobného podnikání, aby se musel po určitý čas živit jako OSVČ. Vytvořit si klientelu a pracovat od rána do večera, protože to v takovém podnikání ani jinak nejde. V podnikání nikoho nezajímají jalové řeči, ale jde o to, abych se udržel v silné konkurenci. Tlachalové typu pana senátora by asi splakali nad výdělkem. Bohapusté plácání prázdné slámy si u nás dovolí politik, živnostník by skončil na ulici.

Sociální demokracie si dává jeden vlastní gól za druhým. Zatím této straně nedošlo, že by měla něco udělat s vysloužilými soudruhy, kteří za nic nestáli ani za totalitních komunistů, natož aby se uplatnili v nové době. Jsou jen pro smích a už se ani nedivím, že ČSSD ztrácí preference víc a víc. Politická strana, jež se začíná vlastní vinou šrotovat, protože každá stará struktura jednoho dne doslouží. A to se teď děje v sociální demokracii. Nedivme se. Totalitní soudruh, nyní senátor Štěch, tomu nahrál. Sklízí za to posměch, ale i zlost. Některým živnostníkům stoupl tlak, když slyšeli, jakou hloupost bývalý soudruh pustil z úst.

Velmi v naší zemi postrádám silnou pravicovou a silnou levicovou stranu. Tak jak tomu je ve Velké Británii nebo v USA. Místo toho tu máme drobečkovou politiku, která nikam nevede. Jen k tomu, že jsou lidé naštvaní. Máme velké množství politických stran, které nestojí za nic. Do politiky se nacpala spousta předlistopadových soudruhů a podle toho to u nás tak vypadá. Mají hodně staré myšlení, vždyť mají nastudovaný marxismus-leninismus, někteří z nich absolvovali VUML - Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Považovali se za vysokoškoláky, ale s vysokou školou neměl VUML nic společného. Studovali tam ti nejhloupější z nejhloupějších, vybraní členové KSČ. Krom toho existovaly tzv. rychlokvašky. To byly vybrané nomeklaturní kádry, které na doporučení komunistů studovaly pouze jeden rok gymnázium a po roce maturovaly. U maturitní komise mohli zkoušet jen osvědčení komunisté. Když rychlokvaška absolvovala roční gymnázium, pokračovala dále na právech či medicíně. Tito absolventi dostali titul JUDr či MUDr, vykonávali však spíše politické funkce, jako odborníci vzhledem k rychlokvašné kvalifikaci představovali potencionální nebezpečí. A takové máme i v dnešní politice. Tito lidé neumí jinak myslet než v zaběhnutých totalitních mechanismech. Ukázkou toho je poslední prezentace pana Štěcha, něco takového jsme slýchávali od Milouše Jakeše a jemu podobným. Stará auta končí ve šrotu a mělo by to platit i o lidech, kteří zaspali dobu a pletou si hrušky s jablky.

Dojde už jednou všem politickým stranám, že mít mezi sebou totalitní komunisty nikdy nevede k ničemu dobrému? Staré struktury mají staré myšlení, ale my už píšeme rok 2017. Lidé očekávají změnu. Špatný politik pohřbí svou stranu a veřejnosti se stále naskýtá pohled na urnový háj či kolumbárium. Smutné, nemyslíte?