Jako Češi máme stále světu co nabídnout

Motto "Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku." (Přísloví Šalomounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 27.19)

Přiznávám, že jsem v některých svých blozích kritická vůči zemi, z níž pocházím. Neděje se tak, že bych svou zemi nemilovala, je to spíše z důvodů, aby byla moje země co možná nejlepší ve srovnání s cizinou.

Potloukám se hodně po světě, jsem v kontaktu s lidmi, kteří pocházejí z jiných končin světa. Mám tak možnost srovnání naší kultury s tou, která pochází ze Západu či Východu, případně arabskou.

Jedno velké plus lze přisoudit slovanství. Narodila jsem se jako Slovanka, tudíž ke mně patří pohostinnost, velkorysost. I když Slované mohou mít hluboko do kapsy, nikdy se nenechají zahanbit, pokud jde o pohostinnost. Máme-li hosta, je pro naši kulturu naprosto přirozené, že jej pohostíme tím nejlepším, co můžeme. To jaksi ke slovanství patří.

Zatímco jsou Slované velmi pohostinní, totéž lze z mé zkušenosti prohlásit i o arabské kultuře, nedá se však toto říci o lidech, přicházejících ze západních kultur. Věřte mi. Mám velmi špatnou zkušenost s Angličany, Američany, můj syn by mohl toto obohatit o Francouze. Co jsem například zažila.

Učila jsem před časem na gymnáziu. Moje ředitelka mě vyslala na setkání evropských a amerických škol kamsi do Bavorska. Byla jsem vybavena krásnými publikacemi o České republice s tím, že mám navázat kontakt s nějakou školou z Velké Británie. I jela jsem na setkání plna očekávání, co se bude dít. Setkala jsem se s anglickými kolegy - učiteli, kteří mě přezírali jen z toho důvodu, že pocházím z postkomunistické země. I přes velmi nepříjemný dojem, jenž jsem ze setkání nabyla, jsem jim předala publikace o naší zemi. Z jejich strany nic, snad krom chladu. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem ženou, která má svou důstojnost a úroveň, jsem se nikterak nesnažila vetřít do přízně Angličanů. A jak jsem seděla u stolu, zřejmě i něco popíjela, plna nesplněných očekávání, která jsem od Angličanů očekávala, jsem si všimla, že se jeden Angličan zvedl a kráčel směrem ke mně. Zahořela ve mně jistá naděje, jež velmi rychle zhasla. Angličan se představil jako řidič autobusu a ptal se mě, zda mám u sebe mapu Prahy, kam měl jet. Nic takového jsem neměla a dokázala jsem jej chladně odbýt.

Mám velmi dobrou zkušenost s lidmi, kteří jsou Slované. Stejně tak mám velmi dobrou zkušenost s lidmi, kteří pocházejí z arabského světa, muslimy nevyjímaje. Protože tito lidé vám nabídnout vše, co nabídnout mohou. Jsou si vědomi toho, že bojují s velmi skromnými prostředky na živobytí, přesto jejich pohostinnost netrpí jakékoli újmy. Má-li vás navštívit Slovan či Arab, můžete si být jisti, že vždy přinese něco, čím vás potěší. Navštíví-li vás někdo z anglicky mluvících zemí, měli byste být připraveni na kalkulaci, jež se bude z jeho strany konat. Jsou to mé osobní zkušenosti, vím, o čem hovořím, mohla bych přidat mnoho příběhů, které jsem s Angličany či Američany zažila. Myslím si proto, že my jako český národ patříme k zemím, které jsou velmi pohostinné, rozdáme se, ale měli bychom si vědomi být toho, že zejména lidé, pocházející ze Západu, kalkulují, Kalkulují, co se jim vyplatí...A před takovými bychom nikdy neměli ohýbat hřbet, protože naše kultura vysoce převyšuje tu jejich. Stále lze považovat mou vlast za velmi inteligentní zemi s mnohaletou historií, jež se nesmazatelně zapsala do světové. Nikdy bychom se neměli hrbit před jiným národem, protože jsme svou historií snad dostatečně dokázali, že jsme jako národ velmi pohostinní, empatičtí, přemýšliví, kreativní, že umíme pohnout dějinami více než kdosi studený a vypočítavý ze Západu...