Jak vyzrát na kocoura

Motto "Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi? Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl". (Kazatel 2 - 3, Člověk a zvíře, 3.21, 3.22)

Psi a kočky odjakživa patřili k člověku. Jsou mu blízcí a jejich energie mu prospívá, Mnohdy dokáží mít pozitivní vliv i na jeho neduhy a ovlivnit jejich léčbu. Když vidíme, kolik dnešních domácností vlastní nějakého toho domácího mazlíčka, je tento fakt obrazem naší velmi dobré životní úrovně. Protože vlastnit doma zvíře není nic laciného. Rádi své mazlíčky rozmazlujeme a ono rozmazlování něco stojí. O návštěvě veterináře ani nemluvě. Tam už platíte, jen vstoupíte. Před nějakým časem se někteří lidé u nás bouřili, že musí zaplatit za návštěvu lékaře třicet korun. Poplatek byl zrušen. Je zajímavé, že v případě platby u veterinářů berou toto lidé za samozřejmé a zaplatí mnohem víc než oněch kritizovaných třicet korun.

Doma mám dva kocoury. Britské. Snad abych díky svému vzdělání zachovala britský konzervatismus, z čehož plyne, že jsem si pořídila dva Brity. Černého Vasku a modrého Filipa. Jsou mí věrní společníci, které je příjemné sledovat. Ale ne všechny okamžiky s nimi musí být příjemné. Vezměme si takovou návštěvu veterináře. V mém případě veterinářky. Ačkoli má Vaska pouhé čtyři kilogramy, dokáže s lékařkou svést bitku. Z přepravovací klece je možno jej dostat jedině vysypáním. On je uvnitř tak zapřený, že nevyleze a nevyleze. Zbývá jedině jej vysypat. To dá fušku. A když už se ocitne na vyšetřovacím stole, zaujme bojovnou polohu. Je až obdivuhodné, kolik má v sobě tento drobeček síly, že dokáže přeprat veterinářku. Té se při naší poslední návštěvě vůbec nepodařilo dostat do něj prášek na odčervení. Vaska ji zdrápal a ona to nakonec vzdala.

Nerada navštěvuji veterináře, připomíná mi to, když jsem chodila s malým synem k lékaři. Kdo by měl tohle rád. Upřednostňuji alternativní řešení. Zjistila jsem, že má Vaska v obličeji strupy, že se škrábe. Na veterinu se mi nechtělo, řekla jsem si, že to vyřeším po svém. Vím, že byliny jsou zázračné. A věří-li jeden v jejich zázračnost, je na cestě k uzdravení.

Takový řepík. Nedám na něj dopustit, protože on svými účinky dokáže pravé divy. Používá se na rány už od samých Sasů. V 15. století byl nejdůležitější složkou "arkebuzové vody", polního léčivého prostředku na střelné rány. Možno jej i využít na omývání boláků, ekzémů a varikózních vředů. Jako nálev je ideálním prostředkem při průjmu, infekci močových cest i bronchitidě.

I rozhodla jsem se, že budu Vaskovy škrábance omývat odvarem z řepíku. Jenže zkuste chytit kocoura, který tuší, že mu budete dělat něco, co nemá rád. Využívám chvil, kdy se jeví, že tvrdě spí. Tu k němu přistoupím, v ruce vatové tampóny namočené v řepíku a rychle mu omyji jeho strupy. V ten okamžik je na nohou a zmizí rychle pod postel, kde dokáže trucovat i tři hodiny. Kdyby chudáček věděl, že to s ním myslím dobře, že mu chci jen ulevit. Jenže jemu se to příliš nezamlouvá a po každém mém pokusu se opakuje stejný scénář. Rychle zmizí pod postel, jež se mu stala útočištěm, kam já se s tampóny nedostanu. Odtamtud mi může zlomyslně strouhat pomyslnou mrkev.

Věru nevím, zda dokážu nad svým kocourem vyzrát. Ale kdo, jak vidno vyhrává, je řepík. Vaskovi mizí jeho rozškrábaná místa a jeho pokožka už začíná vypadat zdravě. A o to přece jde. Pomoci bližnímu svému, aby ten se cítil lépe. Nemusí se vždy jednat o člověka, může jít o naše mazlíčky, které tak rádi hýčkáme a děláme jim dobře. Oni nám to pak oplácení svou neskonalou věrností...