Jak motivovat žáky v cizím jazyce

Motto "Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti. Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Nabytí moudrosti, 4.11, 4.12)

Donesla se mi informace o tom, že současní učitelé SŠ musí během školního roku absolvovat 32 hodiny dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Učitelé cizích jazyků se školí o tom, jak motivovat žáky pro studium. 

Motivace je asi to nejtěžší, s čím bojuje každý z nás. Vše musí především vycházet z nás, z naší vůle, z našeho odhodlání, které nás motivují pro to, co děláme. Jestliže k nám přichází motivace zvenčí, děláme zkrátka to, co se musí, nebo co se od nás očekává, taková motivace nemá dlouhého trvání. Opět se musím odvolávat na slova Iva Tomana a na jeho knihu "Motivace zvenčí je jako smrad, za pár hodin se vyvětrá:" Naprosto výstižné.

Učí-li člověk, je-li pedagogem, jeho osobnost může být tím motivujícím nebo naopak demotivujícím prvkem, proč se žáci budou či nebudou učit rádi. Toto hraje velmi velkou roli, ale nemůžeme v tom spatřovat vše. Protože rozhoduje v našem životě, nakolik vnitřní motivace disponujeme. Učitelé cizích jazyků se na školeních dozvídají, že je nutné učit pomocí hry. Jsme národem Komenského, nelze jinak než souhlasit, ale vše musí mít svá pravidla a limity. Vyučovací proces se nemůže změnit v hernu, v níž chybí jakýkoli systém. Protože výuka cizího jazyka je především o systému. Nejde o žádnou nahodilost, ale o důsledné postupování od základní úrovně až po tu nejvyšší, je zapotřebí být nejen systematický, ale i důsledný. Navíc vše musí být vyvážené, protože cizí jazyk není jen o ústní komunikaci, do jeho studia patří i práce s texty, poslechy nahrávek, procvičování gramatiky. Ze své dlouholeté praxe vím, jak je toto velmi důležité. Student toto pak zúročí nejen v didaktickém testu u maturity, ale i při skládání různých zahraničních zkoušek k získání patřičného certifikátu. Ve spojení s angličtinou mohu jako příklad uvést cambridgské zkoušky KET, PET, FCE, CAE...V každé z těchto zkoušek se kandidát setkává s tím, co je při studiu cizího jazyka nezbytné. Tím jsou odpovídající úroveň slovní zásoby, práce s textem, gramatika, poslech nahrávek, ústní část. A aby byl jeden schopen u každé takové zkoušky obstát, stojí za tím důkladná příprava, disciplína a vnitřní motivace. Má-li se vyučovací proces odvíjet jen na základě hry, zůstávám k takové metodě skeptická. 

V jednom ze svých jazykových kurzů mám i studenty gymnázia. A ti si stěžují na to, že v hodinách hrají jen hry a nic se nenaučí. A protože mají zájem na tom, aby uspěli u mezinárodních zkoušek, musí ve svém volném čase navštěvovat kurz, který je jim tzv. ušit na míru. Nechtějí si vůbec hrát, ale potřebují naprosto systematický přístup, aby dokázali jednoho dne zvládnout náročnou zkoušku z cizího jazyka.

Současné české školství snad už nemůže být horší. Co bylo dobré, to se odstranilo a přicházejí nové myšlenky, které nejsou žádným přínosem. Z mého pohledu je to i hraní her v hodinách cizích jazyků, aby byli žáci motivováni. Možná tak na ZŠ. Je to můj názor, jenž vychází z mých vlastních zkušeností, kdy jsem se cizímu jazyku učila na ZŠ, SŠ i VŠ. Dnes už vím, že se to vše dalo zvládnout za předpokladu, že budu vnitřně motivovaná, že zkrátka já sama chci něco nového objevovat, ale také tím, že mí učitelé byli naprosto systematičtí profesionálové. Bez sebekázně a silné vůle bych to nebyla zvládla.

Učit v dnešní době na ZŠ, případně na většině SŠ, s výjimkou výběrových, je řehole, která se nedá ničím zaplatit. Programová lenost žáků spolu s jejich nekázní nečiní z vyučovacího procesu nic příjemného. Učitelé jsou zavaleni narůstající byrokracií, a aby se snad nenudili, musí se povinně zúčastňovat programů, jež jsou označovány dalším vzděláváním, ale v podstatě nic nového nepřinášejí. Jen okrádají o čas pedagogů, není se proto divit, že mnozí absolventi učitelských oborů vůbec jako učitelé nenastoupí...