Jak mě zachránila moje studentka

Ze své podzimní dovolené jsem se vrátila prozářená egyptským sluncem, ta tam byla melancholie, jež se ve mně usídlila v létě. Jenže všeho do času, jak jinak v mém životě...

Středa ráno. Čistím si zuby a při čištění cítím, že se mi uvolnila korunka na předním zubu. Zároveň shledávám, že se mi nad touto korunkou vytvořil bolestivý váček. Zmocní se mě panika. Má své důvody. Už dva roky postrádám zubního lékaře. Zatímco za komunistů bylo lékařů dost, ale na druhé straně jsme na trhu postrádali banány, mandarinky, pomeranče, dámské vložky, toaletní papír, zubní pasta, ve výčtu podpultového zboží bych mohla pokračovat, v době kapitalismu postrádáme lékaře, platí o všech specializacích. Nechápu. Ale tím se zabývat nechci.

Středa v tomto týdnu pro mě znamenala nový stres, nové úzkosti, neb jsem se ocitla v situaci, kdy mi hrozilo, že vyrazím do práce bez předního zubu, navíc se vznikajícím zánětem v dásni. Věděla jsem moc dobře, že bude velkou svízelí najít lékaře, jenž by mi pomohl. Mám s tím své zkušenosti. Před rokem mě navštívil přítel ze zahraniční a měl tu smůlu, že se mu ulomil kousek předního zubu. Byl z toho očividně otrávený a já se mu snažila pomoci. Obtelefonovala jsem spoustu zubních ordinací a zeptala se, zda by ošetřily mého přítele, byl by zaplatil v hotovosti, cestovní pojištění samozřejmě měl. Všechny ordinace mě odmítly. Nakonec mě napadla klinika estetické medicíny, kde mají stomatologické oddělení. Mé prosbě vyhověli, přítele rychle objednali a zub mu opravili. Za bílou plombu zaplatil cca 4 tisíce korun. Teď jsem se ocitla v podobné situaci jako on, řekla bych, že ještě horší, protože tu hrozilo, že se rozjede pořádný zánět. Vzhledem k tomu, že bylo brzké ráno, usedla jsem k počítači a na internetu hledala zubní lékaře, zapisovala jsem si jejich telefonní číslo i jejich adresy. Počítala jsem i s tím, že když mě odmítnou, obrátím se na kliniku estetické medicíny, ale věděla jsem už dopředu, že tamní stomatolog ordinuje jen jednou týdně...

V zoufalé situaci jsem si nakonec vzpomněla na svou studentku. V září jsem se sešla se svými studenty z gymnázia, maturovali před čtyřiceti lety. Bylo to krásné setkání. Mezi přítomnými byla i Olinka, která vystudovala stomatologii a má svou ordinaci. Zavolala jsem jí, ale telefon mi nezvedla. Opět jsem propadla beznaději, říkala jsem si, že asi nestojí o rozhovor se svou bývalou třídní. A tak jsem se oblékla, dala do kabelky seznam potencionálních lékařů, které jsem chtěla navštívit osobně. Jenže se stal zázrak. Olinka mi zavolala zpět a zeptala se mě, co mě trápí. Znovu jsem měla blízko k pláči a vysvětlila jí, co se mi stalo. Řekla mi, ať přijedu, jestli mi nebude vadit, že budu muset čekat. Mně to samozřejmě nevadilo, věděla jsem, že mě můj anděl strážný zachránil, byla jím má bývalá studentka. Velmi pilná a svědomitá, vždy se hezky chovající, v podstatě jako její spolužačky, všechny dívky v mé třídě byly jaksi v područí svých spolužáků a jejich mnohdy zlomyslnými kousky...

I když má středa začínala černě, návštěva zubní ordinace MUDr. Olgy Sudové rozehnala mé chmury a nesmírně mi pomohla. Tímto blogem bych chtěla své bývalé studentce Olince, nyní pečlivé zubní lékařce poděkovat. Postarala se mi nejen o korunku, předepsala mi i antibiotika a zařídila, abych měla svou zubní lékařku. Budu za ní sice muset jezdit 35 km, ale co člověk nadělá. Dnes jsou zubní lékaři vzácností a cestovat za nimi už jaksi patří ke koloritu doby...

Ještě jednou, milá Olinko, děkuji za vše, co jsi pro mě udělala. Jednak jsi nikdy nebyla problematickou studentkou, pak po letech jsme si vyměnily své role, kdy jsem se já ocitla ve tvé laskavé péči, jsi skvělá žena i lékařka.