"Já jsem nevinný..."

"Já jsem nevinný...," je věta z Haškova Švejka. A opět se mi tento román vybavuje, když vidím, co se odehrálo na naší politické scéně

Motto "Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 21.6)

Přijde mi, že se někteří politici chovají jako malé děti. Jako malé rozmazlené děti, které se neumí chovat. A když je někdo přistihne při lži, kopou kolem sebe, křičí, že ony ne, že to udělal někdo jiný. A jsou-li zahnány do kouta, vyhrožují, že to řeknou tatínkovi. A jdou žalovat. K samotnému prezidentu, jenž národ rozdělil tím, že někoho zvýhodňuje a naopak někoho před očima všech ponižuje.

Důležitá je v našich životech důstojnost. Každý má mít svou důstojnost, která jej usměrňuje v jeho chování. Neztrapnit se, chovat se podle regulí, umět přiznat chybu. Kolik z našich předních politiků může říci, že se takto chová? Že se chová tak, aby se za sebe nemusel stydět, případně aby se za něj nemusela stydět jeho vlastní rodina? 

Jestliže mě někdo nachytá při páchání nějaké nepravosti a je to prokazatelné, není nic směšnějšího a trapnějšího zároveň, než když kolem sebe kopu a křičím "Podívejte se, co jsem udělal pro stát, jaké mám zásluhy...," takový člověk míchá jablka s hruškami. Od svých pomyslných "zásluh", jež jsou zásluhami pro jeho kapsu, se snaží odvést pozornost od lží, jimiž své okolí krmí. A čím víc křičí "Já jsem nevinný," tím víc všechny ubezpečuje o své vině. Jestliže politik na otázku zjišťovací, na niž je nutno odpovědět ano či ne, není schopen říci cokoli, vyvolává velké podezření. Lidé kolem něj jsou přesvědčeni o jeho vině, ale on zatlouká a tvrdí, že nic nepěkného nespáchal. A takový politik si myslí, že mu to lidé spolknou? Možná ti v hospodě, kteří si nechávají zatemnit mozek alkoholem. Rozumně uvažující člověk prokoukne lháře, jenž kolem sebe šíří zvěsti o své nevině a o svých zásluhách. Jestliže se někdo takto chová, je to obraz nedospělosti, nezralosti psychiky. A když k tomu přidáme žalování, není pochyb, že se takto chová malé dítě, ale dospělý? To je na pováženou.

Není od věci, utváříme-li si úsudek o nějakém člověku, abychom si jej představili v situaci, kdy s ním máme vystoupit na Mount Everest. Protože něco takového žádá velmi silnou osobnost, jež nehledí jen na sebe, ale je si vědoma i toho, že musí umět pomoci, podat ruku, rozdělit se o poslední čokoládu. O politikovi, jenž křičí "Já jsem nevinný,"  a místo toho, aby se přiznal, raději očerňuje jiné, si nemohu vytvořit kladný úsudek. Protože takový politik by při výstupu na vrchol světa viděl jen sám sebe, nepodělil by se o zbytek čokolády. Na takového se nelze spolehnout. A to by si měli lidé uvědomovat, až budou volit svou politickou stranu. Zda dají hlas demokracii či někomu, kdo jen křičí "Já jsem nevinný," a myslí jen a jen na sebe. "Já jsem strana," to mě také napadá v souvislosti s politikem, jenž hřímá o tom, že je nevinný. A volit někoho takového je krok k diktatuře, to už tady bylo. Doba temna a útlaku, v níž se lidé obávali o své životy, o své blízké...