Feťák na schodech

Závislost. Jak dokáže člověka spoutat, že jí podlehne a ztrácí svou důstojnost. Feťáci mohou být svému okolí nebezpeční

Motto "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase." (Přísloví, Slova moudrých, Nevysedávej u vína, 23.35)

Zrovna učím v bance, jež má své sídlo ve velmi hezké vilové čtvrti. Prvorepublikové domy hovoří samy za sebe. Dobrá kvalita a k ní můžeme přičíst velmi pěkný design. Ulice lahodí oku, nesrovnatelná se sídlišti, kterých jsou naše města plná. Tato ulice patří svou architekturou mezi elitu a se sousední ji spojují strmé schody. Sedím naproti oknu a povídám si se svou klientkou. A jak si tak povídáme, zpozorním. Protože na schodech vidím zvláštní postavu. Nedá se rozeznat, zda se jedná o muže či o ženu. Osoba působí podivuhodně, zprvu mám pocit, že je to žena, která potřebuje vykonat malou potřebu. Stahuje si kalhoty způsobem, jak to dělají právě ženy. Ale moje studentka mě vyvede z omylu. "To je zas nějaký feťák," dí, aniž by ji to překvapilo. A je to pravda. Jedná se pravděpodobně o muže, který si dřepne, vytáhne z kapsy injekční stříkačku a bodne si ji do nohy. Rychle si natáhne kalhoty a zůstane chvíli stát. Pak se pokouší jít, ale opět se zastaví a spočine v jakémsi stavu omráčenosti. Nakonec vyrazí po schodech.

Výstavní ulice. Nikdy bych nečekala, že se stane útočištěm feťáků. Prý to není nic neobvyklého. Dají se tu dokonce najít i použité stříkačky. Prý sem policie moc nechodí, nikdo toto neřeší. A odkud se feťáci berou? Ponejvíce mladí lidé. V blízkosti se nacházejí dvě střední školy. Že by to byli studenti odtamtud? Nebo se schody staly místem pro feťáky ze širokého okolí? Vědí, že tady moc na nikoho nenatrefí. Občas si tu lidé zkracují cestu. Ale jinak tu bývá liduprázdno. Někdy tudy procházejí malí školáci, jejichž rodiče si zřejmě neuvědomují nebezpečnost místa.

Každá závislost je škodlivá, ale podlehne-li někdo drogám, je-li někdo na pervitinu či heroinu, je to velmi vážný stav. Od takového člověka nikdy nevíme, co nám může udělat, protože je jeho mysl někde úplně jinde. A potřebuje-li feťák drogu, pak je ochoten pro její obstarání udělat cokoli. Třeba někoho přepadnout, někoho okrást, někomu ublížit. Policie by měla více procházet místy, o nichž se ví, že sem docházejí feťáci. Aby se zabránilo případným trestným činům, k nimž mají drogově závislí blízko.

Drogy nejsou u nás nic nového. Někteří lidé v nich jeli i v předlistopadové době. Snad nejlépe dokázal tento problém ztvárnit Radek John ve své knize Memento. Četla jsem jen jednou a stačilo mi to. Stačilo mi to, abych si představila žalostnost lidí, kteří se stali drogově závislými a ze své závislosti nikdy nevyšli. A doplatili na to. Jako protagonista knihy, jenž nakonec skončí v psychiatrické léčebně, kam se dostal jako člověk, který přišel v životě o všechno. O svou schopnost žít v běžném životě. Stal se z něj někdo, kdo jen vydává zvířecí skřeky.

Závislost je věru ošklivá věc. A je jedno, o jakou závislost se jedná. Je obrazem člověka, který nemá žádnou vůli, který potřebuje mít v životě berličku, jež se mu v konečné fázi může stát holí, jež jej postupně ubíjí, až ztratí schopnost žít...