Důchodci - strašák do budoucnosti?

Otázku budoucích důchodců si politici přehazují jako horkou bramboru, nikdo ji nechce řešit, což může mít dopad na výši důchodů

Motto "Uhor dává chudým mnoho pokrmů, ale bývá ničen bezprávím." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 13.23)

Po celý život pracuji, platím řádně daně i pojištění, rovněž i můj zaměstnavatel platí vše, co je pro něj zákonnou povinností, proto očekávám, že mi bude jednoho dne vyplácen důchod. A měl by odpovídat tomu, co jsem do státní pokladny odváděl. To si myslí většina z nás. Je sice dobré, když nový ministr financí říká, že by důchodcům měly pomáhat i jejich děti, že by si důchodci měli v důchodu přivydělávat, ale přesto si myslím, že by s tím stát počítat neměl.

Politikům se to říká, když pobírají neúměrně vysoké platy se všemi možnými příplatky. A mnohdy jim to nestačí a někteří z nich jedou v korupčních skandálech. A vše jim prochází. Prochází jim i to, že otázku budoucích důchodců neustále odkládají, rýsuje se nám jakási vidina, ale není nic jistého. Populace stárne, rodí se málo dětí, lze očekávat, že výplata důchodů bude pro státní rozpočet znamenat velkou položku. Politici vybízejí ke spoluúčasti, lidé mají nést vlastní zodpovědnost za výši svého důchodu. Ale když člověk pracuje po celý svůj život, je snad dost zodpovědný, nebo snad ne? Běžnému občanu nepadají jen tak zbůhdarma desítky tisíc do klína, musí si nebo by si měl pořídit i vlastní bydlení, což je velká položka v rodinném rozpočtu. A nemá-li na ně peníze, musí si vzít hypotéku, již splácí dlouhé roky. Takový člověk je dle mého názoru zodpovědný dost, vždyť svou prací přisype do státního rozpočtu nemalou částku peněz. A měl by žít v obavách, že jednou stát nebude mít peníze na výplatu důchodu? 

Někdo argumentuje tím, že se rodí málo dětí. Sice jsou rodiny či partnerské svazky, v nichž se rodí dětí dost, ale bohužel se jedná o tzv. sociálně znevýhodněné a jim na všechno přispívá stát. Jiná je oproti tomu situace u lidí, kteří chodí do práce, a nejsou tak zaregistrováni na úřadech práce. Ženy mnohdy odkládají těhotenství, které se obávají dovolit vzhledem k práci, hypotéce, někdy si dítě raději nepořídí vůbec. 

Politici vyzývají občany k odpovědnosti, ale jaksi jim nedochází, že většina občanů, těch, kteří po celý svůj život pracují, je v podstatě sponzorují. A sponzorují je natolik, že se politici nestydí, že pobírají neúměrně vysoké platy, jež kolikrát ani neodpovídají jejich produktivitě práce. Do práce nechodí a nikdo jejich absence neřeší. Proto když někdo z nich apeluje na občany, aby se sami spolupodíleli na výši svých důchodů, případně aby jim pomáhala vlastní rodina, je toto z jejich strany farizejské. Sami dychtí po tom, aby se jim jejich vlastní kapsy plnily z de facto sponzorství, jehož se jim dostává z každodenní práce obyčejných lidí. Vybízejí-li tedy politici k zodpovědnosti, měli by v prvé řadě začít u sebe. Mají sami dost velké rezervy, na něž by se měli zaměřit...