Dovolená v Dominikáně

Motto "Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí. neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle"...(Kazatel, 7 - 9, Stejný úděl všech, 9.7)

Kdo jednou okusil Karibik, stane se závislým na všem, co tato oblast člověku nabízí. Neznám krásnější moře, než je právě moře Karibské.

I když občas žehrám na české poměry, jedno nelze upřít. Máme se tu velmi dobře, můžeme těžit z výdobytků kapitalismu, protože ten skýtá neomezené možnosti. To za soudruhů nikdy nebylo, neb oni nás zavřeli do klece, z níž bylo těžko uniknout. I když se jeden opovážil prchnout, musel počítat s tím, že jej na hranicích odstřelí. Jako nakaženého psa.

Dnes je doba jiná. Ostnaté dráty zmizely a máme možnost zavítat do různých druhů naší planety. Sama osobně jsem podlehla kouzlu Karibiku. Bělostné pláže, azurové moře a blankytná modř oblohy je něco, co se jen tak nevidí. Poprvé jsem tam zavítala v roce 2017, jenže dorazil hurikán Irma a ten vše změnil. Pak to bylo Mexiko a letos to byla Dominikánská republika.

Do Dominikánské republiky jsem odlétala se smíšenými pocity. Raději jsem nic neočekávala. Jen to, že se vykoupu. Letěla jsem se svým synem, koupili jsme si velmi výhodnou dovolenou od CK TUI. Letělo se z Amsterdamu, kde jsem nikdy předtím nebyla. Strávili jsme tam dva dny. Dva dny ve městě, které voní kosmopolitismem a čistotou. Jen považte. Znečišťuje-li někdo město odpadky, zaplatí pokutu 140 eur. Nebo popíjí-li někdo alkohol na veřejnosti, musí počítat s pokutou 95 eur. Amsterdam se ve mně zapsal jako město nesmírně čisté a nesmírně vstřícné jakémukoli etniku. Nikdo tu na sebe nenarážel, je jedno, jaké barvy pleti jste.

Let do Dominikánské republiky, přesněji řečeno do Punta Cany, trval cca 9 hodin. Letěli jsme s TUI a mohu říci, že služby na palubě letadla byly příjemné. Přílet to Punta Cany už tolik příjemný nebyl, protože jsme museli čekat více než dvě hodiny na imigrační kontrolu. A pak následovala cesta autobusem do Bayhibe asi jednu hodinu. Ale stálo to za to.

Počasí v Karibiku bývá dosti proměnlivé, ale tentokrát se na nás usmálo velké štěstí. Zapršelo jen jednou. Jinak modrá obloha, azurové moře, poloprázdné pláže, žádné tlačenice. Nepotkali jsme tam žádné Čechy, bylo tam hodně Holanďanů, Němců, Francouzů, Italů a Rusů. Možná na ruský způsob života hotel nenabízel silný alkohol, na jaký jsou zvyklí. Pokud jde o Rusky, našlo se mezi nimi dosti typických báryšen, tlustých a nepřitažlivých. Mladší ročníky působily velmi prodejně, myslím si, že se tam vyskytovaly takové, které nabízely sexuální služby. Zmalované až hanba, všechny měly nalepené řasy, které se u nás prodávaly, když jsem byla dítě. Nalepené řasy, zmalovaná ústa, umělé nehty. Jejich životní styl je hodně ovlivněn selfiem, neustále se fotily, pózovaly a působily vyzývavě. Přirozený půvab českých žen je s ruským nesrovnatelný. 

V Dominikánské republice žije cca dva milionů ilegálních přistěhovalců, převážně z Haiti, kteří tam doslova dřou jako otroci. Dostávají nejnižší mzdu, cca 40 dolarů měsíčně, a nejhorší práci. Ale jsou rádi, že mohou pracovat a žít v dostupnějších životních podmínkách, než je tomu v jejich rodné vlasti. Mluvila jsem s několika Dominikánci, kteří mi řekli, že USA by rádo sloučily Haiti a Dominikánskou republiku, což se samozřejmě obyvatelům Dominikány nelíbí.

Na dovolené jsem srovnávala životní podmínky na Kubě a v Dominikánské republice. Kuba vychází katastrofálně, sice má také nádhernou přírodu, ale politický systém zemi devastuje. Na Kubě jsem si uvědomila zrůdnost komunistické ideologie, vrátilo mě to do doby předlistopadové, kdy se u nás žilo obdobně. Kubánští soudruzi se stejně jako ti čeští nestarají o památky, naučili lidi rozkrádat majetek a dovedli ekonomiku k celkovému úpadku. A to ani nemluvím o myšlení lidí, které naučili nepoužívat svůj vlastní mozek. Lidem v Dominikánské republice se žije lépe, už je to třeba patrné z toho, když vidíte, že se nikde nepotulují psi, kteří nikomu nepatří. Naopak. Místní se o psy i kočky starají dobře. Platí i o koních. Na Kubě jsem viděla otřesně zubožené koně s vystouplými žebry. Bylo mi jich chudáčků líto. 

Ještě pár informací k dovolené v Dominikáně. Je lepší mít s sebou dolary než eura, protože můžete dolary platit. Za jedno euro dostanete cca 50 pesos.V hotelu, když si chcete zaplatit sejf, ten stojí tři dolary denně, půjčení ručníků na pláž zaplatíte vratnou zálohu deset dolarů. Máte-li all inclussive, nemá smysl si brát příliš mnoho peněz, protože je de facto nemáte za co utratit. Nějaký ten suvenýr a to je asi tak vše. Když letíte domů a chcete si dát na letišti oběd, za dvě osoby i s pitím zaplatíte cca osmnáct dolarů. Není to tam předražené.

Jestli si myslíte, že jen Češi nejsou spokojení s politickou situací, jste na omylu. Němci rovněž nejsou nadšeni ze stávající situace ve své vlasti, zejména se jim nelíbí pozůstatek normalizačního myšlení lidí z bývalé NDR. Dominikánci také nejásají, nelíbí se jim zásahy USA v oblasti, tendence USA získat největší důl na zlato v Jižní Americe, který je v majetku Dominikánské republiky. V každé zemi se najde něco. Politika je špinavá záležitost, neměli bychom si tuto špínu nechat vstupovat do svých životů. Protože existuje spousta možností, jak prožívat život naplno. Třeba cestováním, jímž člověk bohatne...