Dovolená na Ibize

Včera večer jsem se vrátila z dovolené na Ibize a musím přiznat, že se dnes cítím úplně na šrot. Dovolená byla náročná fyzicky, krom toho, že mě přišla na dost peněz. Částku raději neuvedu, abych nedráždila závistivce

Byl to synův nápad, abychom všichni letěli na Ibizu. Syn žije dlouhodobě v Norsku, je ženatý s Brazilkou, její dvě děti ve věku 4 a 6 let žijí v Norsku od října loňského roku. Byla jsem zvědavá, jak dovolená dopadne.

Velmi mě překvapilo, že malí Brazilci už mluví anglicky, komunikace s nimi byla bez problémů. Se svou maminkou hovoří portugalsky, ve školce mluví buď anglicky, nebo norsky. Takže mezi námi nebyla žádná komunikační bariéra a vše se odvíjelo moc hezky.

Syn přišel s tím, že si půjčíme auto, abychom navštívili nejkrásnější pláže. Nikdo nebyl proti, auto se půjčilo a mohli jsme vyrazit. Nevím, jak se místa jmenovala, nicméně musím přiznat, že všechny výlety byly fyzicky velmi náročné. Abyste se k místu dostali, musíte vždy zaparkovat na velmi prašném místě. Auta tam díky prachu jsou strašně špinavá, což se mi moc nezamlouvalo, protože si potrpím na čistotu. Z prašného parkoviště jsme pokaždé šli velmi kamenitou cestou, chvíli se šlo nahoru a pak dolů, chvílemi jsem měla pocit, že se tam přerazím. Moje boty takový terén vůbec nevydržely, musela jsem si koupit nové. Cesta na pláž zpravidla činila tři kilometry v děsném parnu. A když jste konečně dorazili na pláž, nebylo tam k hnutí. Tělo na těle. Pro mě poněkud nepřijatelné, a tak jsem každý výlet strávila v moři s brazilskými vnoučaty. Dalo se tam vydržet tak tři nebo čtyři hodiny a pak nás čekala cesta zpět k autu. Pokaždé jsme dorazili notně zaprášení a docela unavení. Na dětech bylo hezké, že si nikdy na nic nestěžovaly. Nekňouraly, v tom mi byly velmi příjemné. Že jsou takové klidné, když jsem je pozorovala, říkala jsem si, že jsou to šťastné děti. Velmi společenské, dobře navazují kontakt s jinými lidmi a nevadí jim, že se nemusí pokaždé domluvit. Na jedné pláži si velmi oblíbily Italku Marii, mohla být věkem jejich babička. Povídaly si s ní a nakonec jí řekly, že se jim líbí, jí se líbily také a dala jim jakousi mlsku, pro ně dobře, protože mlsají rády.

Ibiza platí za party island, my jsme naštěstí bydleli v městečku San Miguel, hotel byl menší a klidný, také čistý. Měli jsme all inclusive, jídla výborná, i personál byl milý, velmi vstřícný. Po 22. hodině byl všude klid. Pláž byla nedaleko, jenže vstup do moře byl kamenitý. Musela jsem si koupit boty do vody, přitom mám doma dva páry, jenže jsem nepočítala, že je budu potřebovat. Navštívili jsme i San Antonio večer, je to oblíbené místo Angličanů. Myslím si, že jeden večer stačil a víc už bych tam nejela.

Mám-li Ibizu zhodnotit, vadil mi všudypřítomný prach mimo areál hotelu. Lidé to tam dýchají, musí být hrozné tam žít. Porovnám-li s Mallorcou, tak ta je bezesporu lepší. Procestovala jsem spoustu zemí, mám možnost srovnání, vím, že už bych na Ibizu nejela. Pro mě je příjemné koupání na Djerbě, arabská kultura mi nevadí. Ale Ibiza? Už ne.

Snad nejhezčí momenty jsem zažívala s malými Brazilci, kteří mi řekli, že mě mají rádi a chtěli se mnou být. Když jsme se loučili, neubránila jsem se slzám, že je opouštím. Ale není všem dnům konec. Zanedlouho letím do Norska. Malá Lavinia začne chodit do školy, sice nemluví norsky, ale naučí se. Děti v první třídě v Norsku nepoužívají žádné učebnice, nepotřebují žádné sešity, výuka probíhá prostřednictvím iPodu. Netahají žádné těžké brašny jako čeští školáci. Ale to už se přenáším někam jinam. Ten dnešní blog je o Ibize, je drahá, protože tam mají diskotéky nejlepší dýdžejové světa...ale ten prach mě naprosto odradil, proto mi stačila jen jedna návštěva, abych věděla, že tam už ne. Stejně tak bych už nikdy neletěla do New Yorku kvůli špíně a absencí toalet v restauracích a kavárnách...

Kam příště? Možná na Djerbu. Nebo Zanzibar? Tam se mi líbilo ze všeho úplně nejvíc...A proč nevolím dovolenou v Čechách? Jednak není levná, není tu moře, služby nejsou takové jako v zahraničí, ale hlavně se tu krade, člověk musí být jak ostříž a to mě neláká...