Dokud máma funí

Vyprávění sedmnáctiletého hocha o tom, jak si představuje svůj další život, nemá v úmyslu jít bydlet samostatně, až dokončí školu

Motto "Kdo odírá otce a matku a říká: "To není žádný přestupek", je společníkem zhoubce. (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízena muži Chizkijášovými)

Dnes se mě učitelka ve škole ptala, jak dlouho bych chtěl bydlet u rodičů. "Dokud máma funí, tak já budu u ní," zněla moje odpověď a všichni se váleli smíchy. Ale já to vůbec jako vtip nemyslel, bral jsem to jako holý fakt. Mluvili jsme o tom, kdy je pro člověka nejlepší věk se osamostatnit. Mí spolužáci hovořili o tom, že by nejraději odešli bydlet někam jinam hned teď, že mají s rodiči spoustu problémů, že si nerozumí a jdou si vzájemně na nervy. Přišlo mi, jako by byli z jiné planety, protože já nic takového necítím. Ba naopak. S mámou si rozumím.

Bydlím jen s mámou, táta vzal roha, když jsem byl hodně malý a já si nepamatuji, že bychom kdy spolu žili. Neříkám, že ho neznám, vídáme se pravidelně, jezdím k němu pravidelně, ale domov, ten mám u mámy. A mně je s ní dobře. Nehádáme se, máma se mnou všechno rozebírá, radíme se a vzájemně si pomáháme. Asi jsem odlišný puberťák, když mi je doma dobře. Ba přímo nádherně. Neplánuji si, že bych od mámy odešel, nejdřív tak po třicítce, dřív určitě ne. Byt je dost velký, máme v něm habaděj soukromí, když si potřebujete zalézt, máte kam, když si potřebujete povídat, máte s kým, a moje máma je spíš moje kámoška než máma. I když mě měla ve třiceti. Na tu dobu nebyla nejmladší, ale pořád vypadá dobře. 

Jsem asi velký konkurent všech potenciálních partnerů, kteří se kdy ucházeli či ucházejí o mou mámu. Vím, že by mě moje máma za žádného chlapa nevyměnila. To ne. Dokonce jí sám přeji, aby si někoho našla, aby nebyla sama. Ale když si někoho přivede, atmosféra zhoustne, najednou jsou dva kohouti na jednom smetišti, já jsem ten mladší a zpravidla vítězím. Už je to tak. Většina chlapů odejde, nesnáší mě a přitom jim nic nedělám. Jen existuji a to stačí, aby žádný vztah s mámou nenavázali.

Mám kamarády, kteří se od rodičů odstěhovali. A vůbec jim tu jejich svobodu nezávidím. Protože řeší problémy s penězi. Někteří z nich se už zadlužili, mají dluhy u Home Creditu nebo u Providentu a splácet to není žádná legrace. Musí zaplatit vysoké úroky. A proč si půjčují peníze? Protože si chtějí něco dopřát, třeba chodit do baru, flámovat, koupit si nějaké pěkné hadry. Neříkám, že se mi tahy protiví, rád si s kamarády někam zajdu, ale jsem šťastný, že se můžu vrátit k mámě a že nemusím přemýšlet o penězích. Nechci ji využívat, o prázdninách chodím na brigády, a až jednou začnu vydělávat, určitě jí nějaké peníze budu dávat. Nevím, jestli jsem mamánek nebo chci bydlet v mamahotelu, jak se dnes říká lidem, kteří žijí s mámou. Nebo se také mluví o bumerangových dětech. Odejdou z domova, aby se opět vrátily. Třeba budu jednou takový, protože, jak už jsem řekl "Dokud máma funí, tak já budu u ní" a u té mé je víc než dobře, tak proč tam nebýt co možná nejdéle...