Dnešní student není za hubičku

Motto "Syn moudrý dělá radost, otci, kdežto syn hloupý působí žal matce." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 10.1)

Kdo by nechtěl mít doma studenta, to je snad sen každého rodiče. Aby jeho dítě studovalo a získalo co nejvyšší vzdělání. Jenže. Dnešní studium za hubičku není, navíc jsou mnohá dítka natolik rozmazlená, že si přejí mít všemožná lákadla naší spotřební společnosti.

Jedna z mých klientek má patnáctiletou dceru. Když kolikrát slyším, co mi vypráví, jsem ráda, že už mám dospělého syna. Dle mého názoru kluci zvládají pubertu značně lépe než dívky, proto jsem si vždycky přála mít syny. (Zůstalo jen u jednoho vymodleného). Mít doma slečnu v pubertě, která studuje, nemusí být nic levného. Samozřejmě záleží na tom, k čemu je dítě odmalička vedeno. Zda ke skromnosti a pokoře, či rozhazovačnosti a nehospodárnosti. Zmiňovaná patnáctiletá slečna dostává osm set korun na čtrnáct dní, má jí to stačit na jídlo od pondělí do pátku. Nejsou v tom zahrnuty výdaje na dopravu, které jsou v současnosti velmi nízké. Moje klientka mi řekla, že po týdnu jí dcera sdělila, že už nemá žádné peníze. Vždyť si přece musí dojít s novými kamarádkami někam do restaurace na jídlo, pak někam na kafíčko, a když to člověk všechno spočítá, osm set korun se během týdne rozkutálelo jako nic.

Učím pár hodin na konzervatoři, zeptala jsem se tedy svých studentů, kolik peněz jim stačí na jeden týden, když jsou ve škole. Odpovědi se různily. Jedna dívka řekla, že potřebuje tak tisíc korun, jiná řekla, že vyjde se dvěma stovkami, jeden student utratí cca pět set korun. Jak vidno, zvyšuje se nám hodně životní úroveň, což je patrné na tom, kolik peněz si dnešní studenti dovolí utratit během jednoho týdne. A někdo potřebuje víc peněz na víkend, protože jsou přece večírky, zajde se někam do baru, na diskotéku a to všechno za hubičku rozhodně není. Když si mladá generace ráda dopřává a nemusí přitom nikterak svou troškou do mlýna přispět, jak to bude jednou dělat, až opustí rodinné hnízdo? Nebo třeba ani neopustí, takový mama hotel není k zahození. A je jedno, zda se jedná o dospělého syna či dceru, kteří mnohdy místo toho, aby se osamostatnili, raději zůstanou doma, kde se jim dostane patřičného servisu. A rodiče si tak nikdy neodpočinou, ale je to jejich odpovědnost, když naučili své děti jen brát a nevedli je k samostatnosti.

Když jsem byla studentka na SŠ či VŠ, cítila jsem s rodiči, věděla jsem, že nic není zadarmo a snažila jsem se nezatěžovat rodinný rozpočet. Pravda je, že na nás tenkrát nenastražila pasti spotřební společnost, protože za soudruhů téměř nic nebylo k dostání. Oblečení jsem si musela šít sama, neb jsem nechtěla nosit neforemné oděvy, které se tenkrát prodávaly. (Komunisté odjakživa postrádali dobrý vkus a eleganci a to se jim až do dnešní doby zachovalo.) Maminka mě naučila šít a spoustu ženských prací, které se nikdy neztratí. Nejsem si jistá, zda jsou k tomu dnešní dívky z domova vedeny. Aby uměly něco vyspravit, zkrátit či jednoduchého spíchnout. Člověk nikdy neví, kdy se mu určitá dovednost hodí. 

Rozmařilost a rozhazovačnost vede jen k prázdnotě. "Lehce nabyl, lehce pozbyl," platí v každé době. Kdo přistupuje k penězům nedbale a myslí si, že je dno bezedné, jednoho dne může procitnout. A třeba také ne. Vždy záleží na mnoha okolnostech. Ale na čem vskutku záleží, je fakt, že bychom měli naše děti vést k tomu, aby uměly nakládat s penězi, aby se dokázaly v dospělosti osamostatnit a neparazitovaly na svých rodičích donekonečna...