Dnešek mi připomíná normalizaci

Nemohu se ubránit dojmu, že to, co se děje v paktu Andrej Babiš a Miloš Zeman, mi velmi připomíná normalizaci

Motto "Stranit někomu není dobré, leckdo se proviní pro skývu chleba." (Přísloví Šalalmounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými. 28.21)

Nestačím jen žasnout, co se u nás dnes děje. Velmi dobře si pamatuji normalizaci, vím, o čem byla, kdy se lidem do hlavy vtloukaly lži, komunisté využívali svou propagandu a velmi se snažili, aby ji lidé přijali. Přitom to, co tvrdili, mělo k pravdě hodně daleko, neb se o žádnou pravdu nejednalo. Byl to diktát. A dnešní situace na politické scéně se jeví srovnatelně.

Když dnes vidím, jak náš pan prezident přistupuje k ústavě, jak k ní přistupuje "kreativně", nenechává mě to klidnou. A lidé jako já jen zírají. Stále ještě žijeme v demokratické společnosti, neměli bychom nikdy připustit, aby kdokoli jakkoli překrucoval ústavu. Je tristní, že dnešní hlavou státu je někdo, kdo využívá své hůlky vůči těm, které rád nemá. A způsob, jakým protěžuje své vyvolené, by se dal přirovnat k tetřevímu tokání. Je to absurdní, je to směšné, nadstranickost stávajícímu prezidentu chybí. Stejně tak je těžko pochopitelné jeho tvrzení, že vláda bez důvěry může vládnout. To bylo za soudruhů, a teď asi pod vlivem bratra z Východu, jemuž pan Zeman nadbíhá, by se mělo toto opět opakovat i v naší zemi?

Kdo jen mohl volit ANO? Jsem v kontaktu s mnoha lidmi a říkáme si, kdo mohou být voliči ANO? Nikdo z mého okolí toto hnutí nevolil, stejně tak se nedělo ani mezi mými klienty. Ti rovněž říkají, kdo jen mohl volit ANO? Nevolila je většina naší populace, mezi voliči bychom našli některé seniory (s výjimkou mých rodičů) a zřejmě zbytek tvoří zaměstnanci Agrofertu. Ti to mohli dostat úkolem. Velmi mi to vše připomíná vládu komunistů, kteří si nárokovali, aby je všichni volili. Buď zvolíš a my tě necháme na pokoji, nebo ne a pocítíš, kdo jsme.

V tomto týdnu se mi jedna studentka rozplakala v hodině. Vyprávěla o své sestře, která pracuje pro Ústav paměti národa a dostal se k ní příběh ženy, již komunisté v padesátých letech zavřeli, protože nesouzněla s diktaturou proletariátu. Tato paní zažila mučení, několik věznic s nejhorším zacházením, a když ji po útrapách nakonec pustili na svobodu, jen přežívala. Začala trpět běsy, které se jí začaly stále více objevovat, připomínaly jí mučení, kterým byla vystavena. Když umírala, musela být pod silnými uklidňujícími prášky, které jí pomáhaly otupit zlomenou mysl. Když mi to studentka vyprávěla, plakala a stejně jako já se tázala, kdo může volit ANO, kdo je voličem Miloše Zemana? 

Když jsem v roce 1997 navštívila Londýn a vstoupila do Katedrály svatého Pavla, byla jsem příjemně překvapena, neboť tam měli fotografii Václava Havla. V západních demokratických zemích si jej nesmírně vážili a i dnes pro ně zůstává velkým člověkem. Na rozdíl od naší země, kdy lidé s bolševickým způsobem myšlení házejí na našeho bývalého prezidenta špínu. Je po smrti, mělo by platit "o mrtvých jen dobré," ale pro některé lidi toto neplatí. Nerespektují základní slušnosti, může jim proto vyhovovat současný prezident. Jeho fotografii by si bezesporu v Katedrále svatého Pavla nevystavili, leda tak v Kremlu na Rudém náměstí.

Je na mladé generaci, aby rozhodla. Mladí lidé nezažili normalizaci, měli by však být o ní informováni a neměli by dopustit, aby se v našich nových dějinách dělo cosi, co normalizaci připomíná. Pakt pana prezidenta Zemana a pana Babiše může být příkladem. Vše mě to navrací k letům vlády slovenského Gustáva Husáka. Pan Babiš prý s ostatními politickými partnery nevedl povolební vyjednávání, možná se spíše zaměřil na to, aby vytvořil vhodnou půdu pro znovuzvolení Miloše Zemana, aby tak mohl být nadále protěžován. Panu Zemanovi nadstranickost chybí, můžeme konstatovat, že velmi. I tím připomíná komunisty, kteří velebili jen jednu stranu, jednoho vůdce. Proto bychom se měli být na pozoru. Někdo si zahrává s ohněm, a že je nebezpečí veliké, zůstává beze slov. Vždyť si jen stačí všimnout, kdo že to vystrkuje růžky nebo spíš rohy? Jsou to komunisté. I když v posledních volbách zažili nesmírný propad, nějak je jim v Poslanecké sněmovně dopřáváno. Že by pan Babiš krom paktu s prezidentem uzavřel i pakt se soudruhy? Inu, stará láska nerezaví, což se může promítnout i v politice...