Dítě a kariéra

Vyprávění muže o manželce, která je úspěšná manažerka, muž si přeje mít dítě a to je kámen úrazu jejich manželství.

Motto "Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými)

Pocházím z tradiční rodiny, v níž se moje matka věnovala rodině, jsme celkem dva sourozenci a máma s námi byla deset let doma. Táta jistil rodinu finančně, s tímto modelem jsem uzavřel manželství s Kamilou. Aspoň jsem se domníval, že bude chtít děti, že jí bude vyhovovat tradiční rodina.

Věkem se oba blížíme čtyřicítce, přesněji, je nám třicet osm. Naše manželství může být označeno za dvoukariérové, každý se věnujeme své práci, stává se, že se někdy za celý týden nepotkáme. Já pracuji jako finanční ředitel v mezinárodní firmě, Kamila je ředitelkou výrobního závodu. Oba dřeme a za tím, že jsme se dostali na svou stávající pozici, je spousta hodin práce, stáže v zahraničí. Svou práci milujeme a zdá se, že se jí Kamila nebude chtít vzdát, kdybychom měli dítě. Jenže ona zatím dítě nechce a to se stalo předmětem našich hádek. Kamile nedochází, že je opravdu nejvyšší čas, aby otěhotněla, protože v jejím věku nemusí být těhotenství bez problémů. My jsme se mámě narodili do jejích osmadvaceti, já v jejích čtyřiadvaceti, Jitka v jejích osmadvaceti. Měli jsme mladou mámu, která na nás měla čas a měla spoustu energie. Naše dětství bylo šťastné, měli jsme jeden druhého, žádný stres, jen domácí pohoda a ze strany mámy hodně lásky a trpělivosti.

Manželka se bojí svou práci opustit, říká mi, že nechce vystoupit z rychlíku, protože by do něj nikdy zpátky nenaskočila. Neumí si představit, že bude doma s dítětem, i když třeba na čas, má strach, že se její život radikálně změní a ztratí své vybudované postavení. Snažím se jí oponovat v tom, že ji čeká jiná kariéra, kariéra matky, protože ženy jsou tu od toho, aby světu dávaly to, co je nejdůležitější, a tím je potomstvo. Dle mého názoru by si ženy měly pěstovat svou výlučnost v poslání ženství, kterým mateřství bezesporu je. Ale Kamila na můj názor neslyší a nechce změnit své priority, svůj hodnotový žebříček, na jehož prvním místě je její práce a kariéra. Nevím, na jakém schůdku jsem u ní já, přijde mi, že jí na rodině vůbec nezáleží. Argumentuji vším možným, vím, že i mně by se život velmi změnil, kdybychom měli dítě, více bych se více spolupodílel na chodu domácnosti, ale Kamila je neoblomná.

Každý mluvíme jinou řečí, přestali jsme jeden druhému rozumět, dal jsem našemu manželství ještě rok. Když se Kamila neumoudří, pak jí navrhnu rozvod, protože já si na rozdíl od ní děti přeji...