Deviantů je internet plný

Motto "Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho a nenalezla." (Píseň písní, Hledání lásky, Odvaha lásky, 3.1)

Internet přinesl mnoho nového, má spoustu pozitiv, ale na druhé straně můžeme počítat s tím, že můžeme nalétnout, že nás do své sítě chytí deviant, jinými slovy úchyl.

Žijete-li jako single, není to vůbec špatné. Časem se z vás stane sobec, jenž se těší z toho, že se vrací do uklizeného bytu, že se s nikým nemusí o nic hašteřit, že se může v posteli rozvalovat z jednoho konce na druhý...Jenže i jednoho dne takovému single sobci dochází, že je místo v posteli vedle něj prázdné, že to místo zebe. Co pak s tím? 

I lozila jsem i já předminulou neděli po internetu a shodou okolností jsem nečekaně narazila na mezinárodní seznamku. Vypadala víc než dobře a muži též. A tak jsem si já, věčně nepoučitelná učitelka, vytvořila svůj profil a odeslala jsem jej. Ale jakmile jsem jej odeslala, uvědomila jsem si, co jsem provedla, a chtěla jsem vše vymazat. Jenže to nešlo. Odpověď zněla, že tam musí být můj profil nejméně tři měsíce. Co naplat. I když vzdělaná, dokonce i v psychologii, mnohdy se v životě chovám jako blbka. Ale nakonec jsem nade vším mávla jen rukou a řekla si, že to, co se má stát, se stane.

Pondělí ráno. Stojím v zácpě, vypadá to na pěknou šlamastyku, tipuji tak patnáct minut. Poslouchám rádio, a protože se nudím, začnu si kontrolovat emaily. A zůstanu zírat. Protože tam mám předlouhý email od jakéhosi Američana. Najednou mi dopravní zácpa nevadí, s úžasem čtu překrásný email, jenž ke mně dorazil až z Afghánistánu. Dočítám se, že se dotyčný jmenuje Nathan, vystudoval vojenské lékařství, před pěti lety mu zemřela žena na rakovinu, on je v současnosti na misi v Afghánistánu, smlouva mu končí za sedm týdnů. Pak plánuje výsluhu a založení vlastní nemocnice. A aby bylo moje omráčení dokonalé, Nathan přikládá i fotografie, na nich je vojenský lékař v terénu. 

Email jsem přečetla a neměla jsem celý den stání, potřebovala jsem být co nejdřív doma, abych mu mohla odepsat. Každá hodina se pro mě vlekla jako nekonečně dlouhý rok, ale přežila jsem. Dorazila jsem domů, jídlo nejídlo, to mě nebralo. Ale co mě bralo, bylo napsat email Nathanovi. Vzhledem k tomu, že jsem v angličtině od začátečníků až po pokročilé dennodenně, napsat email mi nečiní problémy. Myšlenky pochytávám stejně rychle jako v češtině.

Minulý týden jsem prožila v oblouzení, po němž přišlo vystřízlivění. Každý den jsem dostávala přenádherné emaily, psané rukou gentlemana. Snažila jsem se o totéž. Napsat přenádherné emaily, psané rukou dámy. Ale pak to přišlo.

Pátek večer. Od Nathana zatím žádný email. Až k půlnoci. Jenže tento email vůbec neodpovídal těm, které přišly předtím. Při jeho čtení jsem měla pocit, že to napsal někdo úplně jiný. Jako by domnělý Nathan sklouzl do obyčejnosti, jenž se nesla v duchu jistých důvěrností, jež mi vůbec nebyly po chuti. A tak jsem si uvědomila svou chybu, že jsem se zřejmě dostala do kontaktu s někým, jenž si vytvořil svůj virtuální profil. I jala jsem se googlit. Když jsem zadala jeho jméno, našlo mi to sice několik Nathanů se stejným příjmením, ale nic neodpovídalo tomu, co dotyčný napsal.

Takže ende. Stačilo pár dnů, abych si uvědomila, jak může být internet nebezpečný. Napsala jsem dokonce do oné mezinárodní seznamky, abych se zeptala, zda tam vůbec mají v databázi Nathana... Napsali, že nikoho takového neevidují...

"Nepoučitelná učitelka," hláška z Pelíšků. Nějak se v ní nacházím. Jako by mi nestačilo, že jsem před nějakým časem odpověděla v seznamce na inzerát jakémusi Čechoameričanovi, jenž mi ve třetím mailu poslal své foto. A co myslíte, že na ní bylo? Vibrátor v lidské zadnici... Nemám tedy pravdu v tom, že pokud jde o úchyly, není jich na internetu nouze?