"Dědovu mísu" stále najdeme v mnoha domácnostech

Kdo by neznal Nerudovu báseň Dědova mísa. Zaznívá v ní myšlenka, že bychom neměli staré lidi vykazovat ze svých životů, ale měli bychom jim zajistit důstojné stáří

Motto "Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla." (Přísloví, Slova moudrých, 23.22)

Ne, nebudeme si namlouvat, že právě dnešní doba přispívá k rozpadu rodinných vztahů. Že právě dnešní doba není nakloněna seniorům. Ono to tak bylo v našich končinách odpradávna. Vždyť si stačí přečíst Nerudovu báseň Dědova mísa a vidíme, že i Nerudova generace čelila problémům, kam se stárnoucími členy rodiny. V Nerudově básni syn vyrábí korýtko pro svého otce, protože se mu chvějí prsty a je nebezpečí, že stařeček všechno rozlije či rozbije. Proto je dřevěné korýtko pro roztřeseného člověka dobrou volbou. 

V dnešní době nezhotovují některé děti svým stárnoucím rodičům dřevěná korýtka, v dnešní době se setkáváme s jiným problémem. Neštěstí pro starého člověka je, když vlastní nemovitost. Dům či byt. A na něj si mnozí potomci svých movitých rodičů brousí zuby. Dostat starého rodiče z bytu či domu ven, nemovitost prodat a senior se musí smířit s alternativou důchoďáku. Jsou samozřejmě rozličné úrovně domovů pro seniory, ale který ze seniorů má na to, aby si zaplatil luxusní byt v domově, jenž zaručuje celodenní péči. Na to většina českých seniorů nemá. A strčit mámu či tátu do tradičního domova pro seniory? Dřív jsme jim přezdívali chudobince. Protože on to v podstatě jistý chudobinec je. V chudobinci dožívají staří lidé, kteří doslova živoří, pokud jde o lásku. O lásku svých nejbližších. V otázkách, nakolik lásky se jim dostává od nejbližších, doslova třou bídou s nouzí. Nejbližší rodina a přitom tak bezcitná, že jejím členům nedochází, jak se může starý člověk cítit opuštěný kdesi, kde mu patří postel, noční stolek a v lepším případě i židle. A o to se dělí s někým, který byl obdobně svou rodinou pohozen do prostředí, jež má k lidskému teplu hodně daleko.

Proč vytrhávat stárnoucího rodiče z prostředí, v němž je zakořeněn. Proč stěhovat rodiče do neosobního pokoje jen z toho důvodu, že máme zálusk na jeho byt či dům. Že jej chceme prodat i za cenu toho, že se náš rodič ocitne v pokoji, který bude sdílet s někým jiným. Někteří rodiče se něčemu takovému brání, zvlášť když jsou soběstační. Sice už nejsou s to udělat tolik práce jako dřív, ale zatím nevyžadují zvláštní péči. A i když už senior potřebuje nějakou pomoc s domácími pracemi, v tomto směru by měli pomoci nejbližší. A když nepomohou, je možno zaplatit službu, jež pomůže. Ale chudobinec? To je opravdu Nerudova Dědova mísa 21. století a všichni ti, kteří jen cílí na majetek svých rodičů, by se měli stydět. Že se vůbec opováží vystrnadit z domova člověka nejbližšího. A tím je máma či táta...